Zůstaň se mnou

Autorka: Aktak

3.kapitola – Sázka

Will:

Musím se usmát když vidím jak se ten kluk dívá na moji malou sestřičku.

,,Jé promiň zě jsem se nepředstavil. Jmenuji se Edward Masen. Hele to je tvoje sestra?“zeptal se.

,,Ano. Lépe řečeno dvojče. Jmenuje se Isabella Swam a já Will.“ Bells se přitom oslovení rozčíleně otočila.

,,Páni… dvojče. Hm… vím že je to soukromý ale… má už kluka?“ zeptal se opatrně.

,,Ne. Ale Isabella má spíš samotářskou povahu. Pročpak se ptáš?“ čekal jsem na reakci. Po tváři se mu mihl smutek.

,,Jen tak…“ a uhl pohledem.

,,Kecáš!! Já to poznám!“

,, No tak dobře… kluci se ptali. Já osobně do soukromí nelezu.“

,,Ahá! Tak takhle to je.“

,,Já se ptát nechtěl oni mě ukecali.“

,,Jasně. Já ti věřim. Už jsem to taky zažil…“

Dívka co seděla vedla Belly jen těkala pohledem mezi Edwardem, a mou sestřičkou. Její pohled byl plný závisti ale i otázek. Několik holek mě upřeně pozorovalo. Na rty se mi vloudil úsměv. Jak ho některé spatřily, unikl jim povzdech. Bella jen protočila oči v sloup.

,,Vsadim se že ji ubalím jako první.“ Ozvalo se za námi.

,,Houby se mnou půjde na ples. Sázka?“ odpověděl jeho soused.

,,Ok. Kdo prohraje, 3 dny chodí v růžovym tričku.“

,,Tak platí.“ A podali si ruce.

Bella si povzdechla. Slyšela to taky. Začínám v sobě dusit smích. Sestra se na mě otočila. Její pohled prozrazoval smutek, zoufalství a prosbu o pomoc. Už to nevydržím. Kývnu že rozumím. Ne fakt to nevydržím. Vybuchnu smíchy. Jejda…chybička se vloudila…

,,Co to má znamenat pane Swame? Proč se tak pitomě smějete?“zeptala se učitelka španělsky.

,,Omlouvám se paní učitelko. Jen jsem si na něco vzpomněl. Už se to nikdy nebude opakovat.“ Odpověděl jsem ovšem ještě s lepší výslovností španělštiny. Učitelku to zřejmě překvapilo. Zrudla a pokračovala ve výkladu. Ze zlosti zlomila křídu vejpůl. Zazvonilo.

,,Edwarde?“

,,Co potřebuješ?“

,,Jak se jmenují kluci co seděli za námi?“

,,Eric a Mike. Proč?“

,,Znáš se s něma?“

,,Ano. Chceš jim něco vzkázat?“

,,Jo. Řekni jim ať mou sestru nechaj na pokoji. Ona o ně nestojí. A jestli ji nenechaj tak si to s něma  vyřídim.“ Dodal jsem z úsměvem.

,,Ok. Vzkážu tvůj vzkaz. Jen tě varuju, klukům jen tak něco nevymluvíš. Mají sebevědomí na rozdávání.“ Řekl v klidu a vyšel z učebny.

,,Bells?“ ozval jsem se za cesty na další hodinu.

,,Tak co jsi udělal velkej bráško?“

,,Edward těm klukům od mě vzkáže ať tě nechaj na pokoji nebo jim ukážu…“

,,Nemusel jsi být tak tvrdý ale děkuju.“

,,To tě nikdo nenaučil neskákat do řeči?“

,,Promiň.“

,,Neděkuj předem. Nevím jestli to pomůže. Ti chlapci mají totiž dost sebevědomí.“

,,Ale ne. To bude horor…“

,,Ale prosimtě…“dodal jsem s úsměvem na tváři.

,,Tady je ta učebna.“ A ukázala na dveře vedle nás.

Ve třídě nás čekalo překvapení.