Věčný úplněk

Autorka: Teridarkness

7. KAPITOLA- TÉMA ČÍSLO JEDNA

Nevím, co jsem čekala, ale i tak mě to překvapilo. Když jsem vystoupila, všichni se zastavili a šokovaně na mě hleděli, někteří mrkali, jako kdyby to nebyla skutečnost. Holky na mě nenávistně a závistivě hleděli. A co hůř? Kluci na mě čuměla jak na kus žvance…

Podívala jsem se na Edwarda, jeho oči byly zuřivé, i přes to, že se snažil zakrýt své emoce, zuřil, pod tou lhostejnou maskou, kterou byl nucen ukazovat všem kolem.

Následovala jsem mé „ sourozence“ do školy a snažila se nevnímat pískání a civění na mou osobu.

„ Nejradši bych je zabil…“ řekl Edward tak tiše, že jsem to mohla slyšel jen já.

„ Co si myslí?“ zeptala jsem se zvědavě, neboť jsem chtěla mít aspoň malou představu, jakou roli hraji v jejich myšlenkách.

„ Nechtěj vědět…byl jsem připraven na to, že se jim budeš líbit, ale na tohle ne.“ zavrčel.

Pozvedla jsem obočí. „ Edwarde?“

„ Uklidni mě…“ řekl a zavřel oči.

Přemýšlela jsem, co říct, nakonec zvítězilo, to nejjednodušší. „ Miluji tě.“

„ Já vím…musím sebrat myšlenky.“ řekl a odmlčel se.

Šla jsem ke své skřínce. „ Zatím…na hodině.“ a nechala jsem ho jít se zbytkem.

Bylo to lepší takhle udělat, oficiálně jsem je neměla moc znát, protože jsme se vídali jen párkrát do roka.

Otevřela jsem si skřínku a dala do ni nepotřebné učebnice, kousek ode mě jsem díky upířímu sluchu uslyšela dívčí hlas.

„ Bože…ti Cullenovi jsou tak úžasní! To mají snad v genech, myslela jsem že ta holka bude taky tak nádherná! Ale ona je ještě hezčí!“ stěžoval si vysoký dívčí hlas uraženeckým tónem.

„ Lucy, vždyť to je jedno, i přes to jsi nejoblíbenější holka na škole! Všichni chcou s tebou chodit! Neboj ta anglická slepice to nezničí…ale jinak…už jsi pozvala Edwarda na rande?“ řekl druhý hrubší dívčí hlas.

Cože?? Ona chce Edwarda?

„ No, dnes s ním mám hodinu, takže si chci k němu sednou na začátku a zeptat se ho. On se poddá Mary.“ její tón zněl velice sebejistě, to mě vyšachovalo, praštila jsem skřínkou a nasupeně jsem šla pryč.

První hodinu jsem měla s Edwardem, jak se dalo čekat, byla to Biologie, vešla jsem do učebny ne zrovna s radostným výrazem, ve mně to vřelo…žárlila jsem.

Když mě spatřil Edward, nechápavě se na mě podíval, zakroutila jsem hlavou, na znamení, že se s ním o tom nechci bavit.

Šla jsem k učiteli, jistý pan Roberts. Podala jsem mu papír, aby mi ho podepsal.

„ Ehm…asi nejlepší bude, když si sednete, slečno Bello, k svému bratranci…“ řekl a hodil ustaraný výraz. Pokusila jsem se zatvářit duchem mimo.

„ Slečno? Jste v pořádku?“ zeptal se starostlivě, když viděl jak se tvářím.

„ Ano.“ řekla jsem tiše. „ Děkuji pane profesore.“ vzala jsem papír zpátky a šla si sednout k mému Edwardovi.

Ztuhla jsem, když jsem uviděla, že místo není prázdné, ale že tam sedí vetřelec s jménem Lucy- blonďatá holka s hubenou postavou- na sobě měla minisukni a vyzývavé triko. Edward se tvářil zmučeně, když mu něco říkala.

Stoupla jsem si blíž, abych slyšela vše.

„…a tak mě napadlo, nechceš jít někam se mnou?“ řekla svým Barbie hlasem.

Edward se na ni lhostejně podíval. „ Ne.“

Lucy šokovaně zamrkala, ale nijak ji to však nerozhodilo, pokračovala.

„ No, když si to rozmyslíš, nabídka bude trvat stále dál.“ řekl a pak odešla, když mě míhala hodila na mě zhnusený pohled já ji ho oplatila vražedným, dokázala jsem si představit jak jsem vypadala…jako upír. Lucy trochu zavrávorala, když viděla můj pohled, ale pak si sedla ke své spolužačce v lavici.

Sedla jsem si vedle Edwarda.

„ Vyděsila jsi ji.“ řekl mi a jemně se usmál.

Zmáčkla jsem roh lavice. „ Kráva, co si myslí?“

„ Uklidni se, miláčku…jestli ty vyvádíš při jedné osobě, jak se mám chovat já, když tě chce každý kluk na téhle škole.“ řekl a jeho pobavení vystřídalo zhnusení.

 „ Přeháníš…“ nedala jsem se.

„ Přeháním? Jsi oficiálně sama, i když jsem tvůj manžel…každý tě chce.“ řekl tiše, aby to slyšel jen můj sluch.

Dál jsme se o tom nebavili, mlčeli jsme po zbytek celé hodiny. Když zazvonilo, rychle jsem zmizela v davu.

Najednou jsem ucítila něčí ruku na svém rameni, rychle jsem se otočila, abych spatřila kdo to je.

Byl to kluk, měl delší tmavé vlasy po ramena, normální pleť, byl pohledný a usmíval se.

„ Co chceš?“ zeptala jsem se kysele.

Podal mi nějakou učebnici. „ Spadla ti a nevšimla sis toho.“ usmál se.

Byla to biologie, asi jsem si nevšimla, že mi spadla, když jsem pelášila pryč.

„ Aha…hm...díky.“ řekla jsem a vzala si ji zpět.

„ Jsem William.“ představil se.

Díkybohu nezvedl ruku, abychom si potřásli, nechtělo se mi vysvětlovat mé studené dlaně.

„ Bella.“ odsekla jsem ho a chystala se jít pryč, on však doběhl ke mně. Neměla jsem moc chuť se s ním bavit, snažila jsem se vzpomenout jak Edward odbýval dívky. Doufala jsem, že se mě na něco zeptá a já ho budu moct odseknou jedním velkým ostrým NE.

„ Jsi tu nová, nechceš ukázat nějaké učebny?“ zeptal se vesele.

Šance nastala. „ NE.“

„ Proč?“ kruci to musí být tak otravný?

„ Mí bratranci nebo sestřenky mi je ukážou.“ řekla jsem zase tvrdým tónem, abych ho nějak odsekla.

Kde je Edward? Edwarde pomoc!! Zrovna když ho potřebuji, tak tady není!

„ Já musím jít…“ pokusila jsem se o uprchnutí.

„ Kam?“ ptal se stále vesele.

Nadechla jsem se. „ To se mě na vše musíš ptát?“

„ Promiň, netušil jsem, že tě otravuji…chtěla jsem být zdvořilý.“ řekl a už se neusmíval. Možná jsem moc tvrdá na něj, vždyť mi chce jen pomoct.

„ Jdu na další hodinu…“ řekla jsem. „ Chemie.“

Usmál se. „ S paní Wayovou?“

Podívala jsem se na papír. „ Jo.“ souhlasila jsem.

„ Víš, kde to je?“ zeptal se uličnicky.

Byl tak arogantní! „ Ne.“ a šla jsem od něho.

„ Ukážu ti cestu.“ navrhl.

„ Prosila jsem se o to?“ začínal mě doopravdy štvát.

Přemýšlela jsem, že nějak zmizím upíří rychlostí, takže by si toho ani nevšiml.

„ Bello!“ uslyšela jsem za sebou Edwarda. Ulevilo se mi. Šel ke mně a netvářil se dvakrát nadšeně. „ Hledal jsem tě…pojď ukážu ti další hodinu.“ hodil nenávistný pohled na Williama.

„ Jo, díky…“ řekla jsem a šla pryč. Ve vteřině stál Edward vedle mě. „ Kde jsi byl? Už jsem se bála, že ho snad budu muset zabít nebo mě jinak nepustí.“

„ Vůbec by mi nevadilo, kdybys tak učinila.“ řekl rozzlobeně.

Nechápala jsem jeho rozhořčení, vůči Williamovi. Ano, byl dotěrný, ale snažil se mi pomoct. Edwarda štvalo to, že o mě stojí jiní? Vždyť ho víc jak století honili dívky, to já bych měla být naštvaná.

„ Já bych ho nezabila…byl to žert, Edwarde.“ řekla jsem.

Praštil do zdi a pár lidí kolem se vylekaně podívalo na nás. „ Když slyším jejich myšlenky je to ještě horší, Bello…když vidím ty představy , nemohu si pomoci!“

„ Klidni se Edwarde…“ šeptla jsem a vešla do třídy.

Edward se jemně dotkl mé dlaně a šel si sednout na své místo, šokovaně jsem zjistila že místo vedle něj je již obsazené. Šla jsem k učitelce, ta se usmála když mě spatřila.

„ Bella viď?“ řekla.

„ Ano, madam…“ zase smutný tón. Podala jsem ji papír a ona jej podepsala.

„ No..ehm..sedneš si vedle Williama.“ ukázala na již známou tvář.

Zdálo se mi to nebo Edward doopravdy zavrčel?

Kývla jsem hlavou a šla si sednou. Posadila jsem se, co nejdál to šlo. Ale jeho to neodradilo, přisunul si židli blíž ke mně a řekl: „ Rád tě zase vidím.“