Věčný úplněk

Autorka: Teridarkness

3.KAPITOLA - VYSVĚTLENÍ

Nervózně jsem se procházela po pokoji. Edward byl na cestě a já se nemohla dočkat, až spatřím jeho andělskou tvář a obejmu ho. Alice říkala, že by se měli brzo objevit, tak jsem čekala…

„ Bello!“ uslyšela jsem Alicin hlas zespoda, bez váhání jsem běžela k ní.

Protočila oči, jak mě spatřila. „ Už tady budou…tak za 2 minuty.“ oznámila mi otráveně.

„ Skvěle!“ radostí mi přeskakoval hlas.

V hlavě jsem měla jen jedno jméno- Edward.

V tom jsem uslyšela auto. Bylo daleko, ale díky mému upířímu sluchu, jsem to detailně slyšela. Jsou tady, přelétlo mi před očima, bez váhání jsem vyběhla ven před dům. Zrovna zastavovalo auto ( Emmettův velký Jeap), otevřely se dveře a vystoupili tři andělé. Vrhla jsem se tomu mému anděly do náručí. Jemně se usmál nad mou reakcí.

„ Stýskalo se ti?“ zeptal se pobaveně.

Objala jsem ho pevněji. „ Nedokážeš si představit jak.“

„ Tak to jsme na tom byli stejně, to bylo naposledy, co jsem jel na lov bez tebe.“ políbil mě do vlasů.

„ Byla Bella taky ta příšerná jako Edward?“ uslyšela jsem za mnou pobavený hlas Emmetta, až doteď jsem si neuvědomovala, že nejsme sami. Otočila jsem se, abych se na něj podíval. Stál tam vedle Rosalie, jeho obří ruka držela její dokonalý pas.

Odpověděla mu Alice, která stála vedle Jaspera.. „ Příšerná, Emmette…nic se s ní nedalo dělat. Bez Edward ani ránu, viď Bello?“

„Přesně Alice, jako bys mě neznala.“ usmála jsem se.

„ Alice?“ řekl nechápavě Edward a zamračeně se na ni díval. V ten moment mě napadlo, co mu asi ukazuje, ale v zápětí jsem si odpověděla sama.

„ Edwarde, to jsi nečekal.“ ušklíbla se Alice nad Edwardovou reakcí.

Jasper se zmateně zeptal. „ Můžete se s námi o tom podělit?“

„ Jo! Někteří totiž neví o čem je řeč.“ zanaříkal si Emmett.

V duchu jsem si říkala, že bych to nejradši vzala zpět, ale cesty tam už nebylo. Edward se stále přizpůsoboval mně, teď byla řada na mě samé. Byla jsem si jistá, že chce zase žit nějakou dobu jako „ člověk“.

 „ Edwarde, já si myslím, že jsem připravená…“ řekla jsem mu. Jeho oči byli plné starosti.

„ Haló!“ upozornil nás Emmett.

„ Bella chce jít zase na střední s námi, Emmette…“ řekla mu Alice vesele. Ten na to reagoval víc jak radostně, přiskočil ke mně a kleknul si. „ Ach, Bello! Konečně bude sranda! Už mě to přestávalo bavit! Takže Cullenovi zas v celé sestavě!“

Zarazilo mě, jak řekl v celé sestavě, bude to poprvé, co budu s nimi na střední…možná myslel, období mého lidského života, když jsem začala chodit s Edwardem.

„ Emmette, všechny tvé nápady jsou zatrhnuté, slyšíš?“ oznámil mu příkře Edward.

Ten se jen uličnicky ušklíbl. „ Vážně? A jak mi je zatrhneš…“

„ Emmette!“ klidnila ho Rose.

„ Miláčku snad ne i ty! Máš být na mé straně!“ postěžoval si její muž.

Usmála jsem se.

„ Kašlu na vás…Rose pojď jdeme nahoru.“ řekl nakonec Emmett a chytl Rose za ruku.

Když odcházeli Edward znechuceně dodal. „ Jeho myšlenky mě jednou přivedou do hrobu.“

„ A jak to vyřešíme?“ ptal se Jasper.

„ Vše je již promyšlené, Carlisle už koupil dům…stěhujeme se zase na Aljašku, do jednoho malého městečka s populací kolem 4 000 lidí. Esmé nás přihlásí na střední…“ vysvětlovala mu Alice.

„ A Bellu taky?“ ptal se dál.

Usmála se. „ No…vlastně jen nás všechny kromě jí. Vysvětlím ti to později…Esmé se na tebe těšila.“

Jasper zřejmě bral Alicino slovo smrtelně vážně a když šla dovnitř vstřícně ji následoval.

Podívala jsem se na Edwarda. „ Nevadí ti to?“

Zakroutil hlavou. „ Bello nemusíš to dělat kvůli mně.“

„ Já to nedělám jen pro tebe…musím jít- musíme jít mezi lidi zase. Nechci tě od něčeho zdržovat a navíc ostatní jsou také nadšení.“

„ Ale vidím na tobě, že nejsi nadšená.“ stále trval na svém.

„ Edwarde.“ povzdechla jsem si.

Zamračil se. „ Žádné Edwarde, řekni mi pravdu.“

„ Upřímně- nejsem nadšená, ale to nebudu nikdy, já to chci udělat, na to nic nezměníš.“ pravila jsem klidně.

Má odpověď ho neuklidnila, přitáhl si mě k sobě blíž. „ Ale to už nebudeme moct dělat to, co děláme každý den.“ řekl svůdně a jeho sladký dech mi vanul do tváře.

„ To je pravda, ale ostatní, to zvládají, tak proč ne my?“ obhajovala jsem své rozhodnutí.

Nahodil smutný výraz. „ To jsem tě omrzel? Už ses mě nabažila?“

„ Nabažila jsem se tě tak z poloviny jednoho procenta.“ odpověděla jsem mu upřímně.

Má odpověď ho potěšila. „ Tak to jsi na tom lépe než já…já jsem se tě ještě ani trochu nenabažil.“ potom mě políbil.

„ Ne? Za těch 20 let? Jsme horší jak Rose a Emmett, víš to?“ ušklíbla jsem se.

Pobaveně si odfrkl. „ To jsme…ale jen v některých věcech, v některých jsou nepřekonatelní, hlavně v myšlenkách, skutcích a bezohlednosti...“

„ My to slyšeli!“ ozvali se z domu sborovně Emmett s Rose.

Edward zvolal. „ To byl účel!“ ale viděla jsem, že i přesto to bere v pohodě a spíš si z nich jen utahuje, jako si Emmett  utahuje z nás.

„ Jako malí.“ zasmála jsem se jim.

Edward mě zase políbil. „ Co kdybychom šli dělat naši nejoblíbenější činnost?“ nadhodil nevině.

„ Myslíš hru na klavír?“ škádlila jsem ho.

Chytil mě do náruče a nesl dovnitř. „ Samozřejmě.“ zalhal a líbal mě dál.