Věčný úplněk
Autorka: Teridarkness
2. KAPITOLA-PLÁN
„ Tak co
Alice? Co jsi viděla?“ ptala jsem nedočkavě.
Zavřela oči a
pak je znova otevřela, prázdný výraz zmizel-už nebyla v budoucnosti, ale
zase tady s námi.
„ Alice?“
oslovila ji Rose. Prohodili jsme si významné pohledy. S Rose jsem si
rozuměla, od té doby, co mě chránila a starala se o mě během
těhotenství, mezi námi vzniklo zvláštní pouto…nebyla nepřátelská, už
jsme byly přítelkyněmi.
„ No, to je
perfektní, že nás to nenapadlo!“ promluvila konečně Alice a praštila se
do čela.
Nechápavě
jsem na ni hleděla. „ Alice! Nenapínej nás.“
„ Na školu
nastoupíme zase jako tenkrát já, Rose, Emmett, Jasper a Edward. Ze
začátku jen my, asi po měsíci, až se ten rozruch kolem nás uklidní,
přijde Bella-“
„ Přijde?
Jako jen tak od sebe?“ hádala jsem.
Zvedla prst.
„ Nech mě domluvit…tak tedy…představ si to. Jednoho dne, kdy bude
Carlisle v nemocnici, mu zavolají z Evropy, že jeho jediný starší bratr
s jeho manželkou zahynuli při nešťastné nehodě a zůstala jeho jediná
dcera sama…a tak mu nezbývá nic jiného, než postarat se o svou milovanou
neteř, která nemá nikoho jiného na celém světě! Nastoupí na naši školu a
bude hrát divadélko- smutná dítě/sirotek.“ dopověděla nám nadšeně plán.
Znělo to
dobře, pravdivě a snadno uvěřitelně. Takže vlastně budu Carlislova
neteř…což znamená, že s Edwardem nebudeme vůbec příbuzní, on bude
adoptovaný syn a já osiřelá neteř. Skvělé!
„ Dobrý
plán!“ řekla Rose a kývnula hlavou. „ Smutné historky zabírají nejlépe
na lidi.“
Bylo to
zvláštní, když to tak řekla…nebyli jsme lidé. Byli jsme upíři. Kdysi,
když jsem byla člověk, jsem taky spolykala to jejich divadélko. A teď?
Už jsem měla svou roli.
„ Pravda…ale
některé věci, ještě nejsou promyšlené…“ pravila jsem.
Alice hodila
oči v sloup. „ To se domyslí…hlavně, že máme kostru!“
„ Doufám, že
to myslíš obrazně…nechtěla bych otevřít nějakou skříň a najít v ni
zbytky tvého jídla.“ zažertovala jsem.
Rose se
uchechtla.
„ Ha-ha.
Myslím kostru toho plánu…ještě to vyřešíme s Carlislem, bude za deset
minut tady.“ pravila.
Sedla jsem si
na gauč a Rose vedle mě.
„ To bude
zajímavé, my tady plánujeme a naši chlapy si zatím užívají pánskou
lovnou jízdu někde v horách…“ řekla Rose nasupeně a šáhla si na vlasy,
které měla natočené v natáčkách. „ Co vlastně dělají? Nebo mají
v plánu…“ zeptala se Alice.
Usmála se na
ni. „ No, teď jsou někde v lesích…Emmett se náramně baví, honí tam
nějakého Grizzlyho, Jasper jelena a Edward pumu…“
Zase mě
pohltila deprese, když jsem uslyšela Edwardovo jméno, smutně jsem si
povzdechla.
„ Jsi vážně
hrozná, víš to?“ řekla Alice. „ Už ať tady je Edward…nic se s tebou nedá
tady dělat, když tady není on.“
„ Alice, a
tobě se po Jasperovi nestýská? Hlavně po no-“ ale nedořekla jsem to,
neboť obrovský polštář mě trefil do hlavy.
„ No-to!!“
vykřikla jsem, podívala jsem se na Alici, vyplázla na mě jazyk.
„ Alice, to
snad nebylo za potřebí!“ zanaříkala Rose, kterou to taky trefilo a
pokazilo jí to natáčky. „ Vždyť ty a Jasper-to každý ví!“
„ Ty máš, co
říkat, ne, vy obě dvě máte, co říkat! Já s Jasperem jsme
diskrétní…nejsme jako ty a Emmett, nebo jako ty a Edward! Bereme ohled.“
obhajovala se a já s Rose jsme se začaly smát.
Alice si nás
nasupeně měřila hněvivým pohledem. „ Carlisle je tady.“ řekla nakonec.
V tom se
otevřely dveře a dovnitř vešel Carlisle, když nás spatřil zasmál se. „
Co se tady děje?“
„ Potřebujeme
s tebou mluvit Carlisle.“ řekla pohotově Rose, Carlisle se zamračil. „
Stalo se něco?“
„ Ne tak
docela…jen, že Bella se nám rozhodla jít na střední.“ usmála se Alice.
Carlisle se
na mě šokovaně podíval, nejspíš to nečekal, už mi hodně krát nabízel,
abych šla taky na střední, ale já vždy slušně odmítla. „ Je to pravda?“
ověřoval si, to co řekla Alice.
Protočila
jsem oči. „ Je…uznala jsem, že je na čase, abych tak učinila, nemohu
Edwarda a sebe držet mimo civilizaci dlouho.“
Má odpověď ho
potěšila, usmál se ještě víc, ale pak mu úsměv pohasl, zamyšleně se na
mě podíval. „ Ale jak to uděláme…myslím tím…v jakém-“
„ To jsme
vymyslely, Carlisle…měla jsem vidění…mám už plán, ale ne všechny
detaily.“ skočila mu do řeči Alice svým sopránovým hlasem anděla.
Odešly jsme
s ním do jeho pracovny a tam jsme začali plánovat. Po hodině se vrátila
Esmé a byla nadšená z toho, jak jsem se rozhodla, stále mi opakovala, že
to bude skvělé a já ji radostně přikyvovala. Nakonec jsme vše
naplánovali, jak řekla Alice…Carlisle nám oznámil, že už našel naše nové
město-nějaké malé město na Aljašce (zase), tam prý bude jednoduché žít.
Jasper, Emmett a Edward budou mít šoky, až se dozví, co jsme tady dělali
v době jejich abstinence. Že jsme naplánovali už vše a oni se k tomu
nemohli ani vyjádřit.
„ Alice?“
oslovil Carlisle starostlivě jmenovanou.
Její oči byli
prázdné. Další vidění.
„ Změnili
plány, jedou už domů! Jasper, Emmett a Edward…chtějí být s námi.“
oznámila nám radostně a začala tancovat po místnosti.
Něco uvnitř
ve mně poskočilo radostí, jede domů…můj Edward, můj osud.