News

Edward Cullen

The Cullens

Bella Swan

Friends

Werewolfs

Vampires

Stephenie Meyer

Forum

 

 

 

 

 

 

Věčný úplněk

Autorka: Teridarkness

 

12. KAPITOLA- NEBEZPEČÍ

„ Isabello!“ ozvalo se nahlas celý domem a já se lekla. Rosalie nezněla moc přátelsky…

Podívala jsem se na Edwarda. Tvářil se nešťastně za mě. „ Ví to?“ byla to jen řečnická otázka, bylo mi jasné, že to ví.

„ Je mi to líto…znáš Rosalie.“ to vysvětlilo vše.

Sešli jsme spolu dolů. Rosalie stála pod dveřmi a naštvaně si mě měřila. Ihned mi to připomnělo období mého lidství, když jsem byla pro Rose nevítaný vetřelec ve skrytém Cullenovic životě, jenže teď jsem byla součástí její rodiny…

„ Rose?“ oslovila jsem blonďatou upírku. Ucítila jsem jak mi Edward zmáčkl ruku.

Dala si ruce v bok. „ Nesmíš se s ním bavit!“

„ Rose, je to má věc…nic ti do toho není.“ řekla jsem tvrdě až jsem se sama divila, jak to příkře znělo.

„ Je! Ohrožuje to všechny z nás!“ pokračovala a její oči vrhaly blesky.

„ Nevidím důvod…nic mu nehodlám říci.“ obhajovala jsem se.

Zamračila se ještě víc, nelíbilo se jí, že se takhle bráním. „ Je to nebezpečné.“ a dala důraz na každé slovo.

„ Rose, Bella ví co dělá.“ pomáhal mi Edward.

Podívala se na něj. „ Jako ty? Edwarde vzpamatuj se! Myslíš si, že on chce být s Bello jen kamarád? Čteš myšlenky a přitom stále se chováš jako idiot!“ vyšilovala.

Najednou jsme v hale nebyli už jen my tři, po boku Rosalie se objevil Emmett s omluvným výrazem a vedle něho Carlisle a Esmé.

„ Rose,“ oslovil ji Emmett něžně.

„ A co uděláš Rose? Zabiješ ho?“ posmívala jsem se.

Udělala krok ke mně. „ Jestli budu muset- ANO!“

„ Nedovolila bych ti to udělat!“ udělala jsem k ní taky krok, takže jsme byli tak dvacet centimetrů od sebe. „ Je nevinný!“

Rozzlobeně jsme se navzájem měřily, já připravena Williama bránit, ona ho zabít.

Konečně do debaty vkročil i Carlisle. „ Hlavně v klidu.“ klidnil nás.

„ Ne, Carlisle! Opakuji je to nebezpečné pro celou rodinu!“ pravila, ale neotočila se na něj.

Byla jsem hrozně naštvaná. Chtěla Williama zabít! Jen proto, že jsme spolu mluvili! Něco takového bylo nepředstavitelné.

„ Jsi tak krutá a bezcitná!“ obvinila jsem ji. Nechtěla jsem ji to říct, ale šlo mi to z úst nekontrolovaně. „ Chceš být člověkem, obětovala bys za to všechno! I Emmetta! On tě miluje a ty?? Jsi chladná jako led. Nenávidíš lidi a přitom chceš být jedna z nich!“

V místnosti zavlálo hrozivé ticho. Uvědomila jsem si závažnost a ostrost mých slov určených pro Rosalie. Nikdo v místnosti nedýchal. Nikdo nevěděl, co říct. Všichni jen šokovaně na mě hleděli. Něco takového by ode mě asi nečekali…ani já od sebe. Pocítila jsem pocit viny, co jsem to jen řekla?

„ Rose já-“ nevěděla jsem, co říci. Podívala jsem se na ni. Byla bez výrazu. Dívala se na mě a její oči byly prázdné. Vypadala jako socha- socha nejkrásnějšího anděla.

Uběhly dlouhé sekundy a pak i minuty.

Najednou se otočila pomalu ale jistě. Odešla. Odešla pryč a nechala nás tam stát, jenom na oslovení Esmé, odpověděla : „ Nechte mě být.“

Napadla jsem ji tím nejhorším způsobem, co byl možný.

„ Co jsem to udělala?“ povzdechla jsem si a otočila se na Edwarda.

 

                                                                       * * *

 

Byla neděle. Od pátku jsem Rosalie neviděla – od naší „ výměny“ názorů. Cítila jsem se příšerně. Alice mě sice uklidňovala, že se s Rose bavit v budoucnu budu, i tak…něco tak hrozného ji neřekl nikdy ani za celé století Edward a já? Nikdo jí to neřekl ještě do očí, já byla první. Nejhorší na tom bylo, že tam byl i Emmett, který to slyšel. Omlouvala jsem se mu stokrát a on stále říkal, že je to v pohodě.

„ Bello, miláčku…netrap se.“ utěšoval mě Edward.

Zvedla jsem se z postele. „ Kam jdeš?“ zeptal se zvědavě.

„ Zavolat naší dceři.“ objasnila jsem mu a šáhla pro mobil. Vytočila jsem Nessie a čekala, až to zvedně. Nevěděla jsem jestli to vezme, co když spí? V Evropě šel čas jinak.

„ Ano?“ ozval se ospalý hlas.

Vzbudila jsem ji. „ Tady mamka.“

Nastala kratší odmlka. „ Mami? Proč voláš?“

„ Já potřebovala jsem tě slyšet…Nessie…udělala jsem něco příšerného.“ vzlykala jsem.

„ Příšerného? Někoho jsi snad zabila nebo co?“ slyšela jsem její zděšený hlas.

Zamračila jsem se, zabít někoho byl menší problém vedle Rosalie. „ Samozřejmě, že ne… ale ublížila jsem někomu.“

„ Komu?“

„ Rosalie.“ 

Nessie jsem řekla vše, plus mé pocity. Tiše poslouchala mé vzlyky. Když jsem jí pravila o Williamovi, pečlivě poslouchala. Těšilo mě, že mě chápala. Mluvili jsme spolu několik hodin. Nebyl to rozhovor dcery a matky, ale dvou nejlepších přítelkyň. Když začalo svítat, uznala jsem, že je na čase, abych zavěsila. Rozloučily jsme se a ona mi slíbila, že nás brzy s Jacobem navštíví. To mi trochu zlepšilo náladu, ale ty ihned spadla, když jsem se vzpomněla, že s Rose za chvíli uvidím.

„ Jede Rose do školy?“ zeptala jsem se Edwarda, když jsem se oblékala.

Najednou stál u mě a objímal mě. „ Nemysli na ni. Bude to dobré. Hodně krát jsem se s ní pohádal a jak vidíš, stále se spolu bavíme.“

„ Jo, ale ty jsi určitě neřekl, že je mrcha.“

„ Ty jsi jí to taky neřekla.“ zamračil se.

„ Ne, takhle ne…ale významově ano.“ povzdechla jsem si a schovala se v jeho náručí.

Pochvíli jsme se od sebe odtrhly a sešli do garáží. Rose tam nebyla, ale ani její auto. Emmett byl skleslý a Jasper se mu pokoušel „ zlepšit“ náladu nejen svými schopnostmi.

„ Jaspere! Do prkýnka, běž s těma schopnostmi někam!“ vyjel po něm.

Jasper se ušklíbl, ale nechal ho nakonec být.

Jeli jsme všichni Emmettovým Jeapem, když jsem se jich zeptala, kde je Rose, nikdo mi neodpověděl. Tak jsem radši mlčela až na parkoviště.

„ Nesnáším pondělí.“ povzdechla jsem si, když jsem vystupovala.

Vešli jsme do budovy a Edward mě doprovodil ke skřínce, abych si vzala potřebné věci. Šli jsem na naši společnou hodinu, dokonce jsme spolu i seděli…a to mi moc nepomáhalo, i přesto, že jsme měli literaturu, jsem se musela dívat na něho.

Během hodiny jsme měli pod lavicí propletené prsty. Když hodina skončila a já se chystala na další, přiběhl ke mně William.

„ Ahoj, Bello!“ pozdravil mě. „ Edwarde.“ pokynul hlavou k mé lásce, Edward jen kývl hlavou a šel mlčky s námi.

„ Nazdar, Williame.“

„ Chtěl jsem se zeptat, no víš…nevím jak to říct.“

Neměla jsem na toto náladu. „ Mluv.“

„ Víš, no….chemie není moje silná stránka. Ale ty jsi skvělá, tak mě napadlo…nepomohla by jsi mi? S tím novým učivem.“ vysvětlil mi.

„ Pokusím se…jak budu mít čas.“ odpověděla jsem mu.

Williama má odpověď potěšila, poděkoval mi a šel na svou hodinu. Edward nic neříkal.

„ Zlobíš se na mě?“

Povedl obočí. „ Proč? Bello, je to tvá věc…já se ti do toho motat nebudu.“

Buď byl na mě milý kvůli Rosalie, nebo se něco stalo a mě to uniklo.

„ Rose…“ povzdechla jsem si.

„ Je už ve škole.“ řekl.

Zastavila jsem se. „ Je?“

„ Zlobí se na mě?“ zeptala jsem se vážně a dívala se mu do očí, hledala jsem nějaký náznak váhání.

„ Ne.“

Zamrkala jsem šokovaně. „ Ne?“ ověřovala jsem si zda dobře slyším.

„ Ona…řekne ti to sama.“ reagoval, ví jsme říct nestihli, neboť zazvonilo….chemie.

Oba dva jsme rychle vešli do třídy, Edward si sedl vedle Amy Lorrenové a já vedle Williama.

Nic neřekl, protože do třídy vešla učitelka.

„ Tak dnes probereme Alkeny.“ začala svou hodinu. Vysvětlovala dobře, ale i přesto to nikdo nechápal ( kromě mě a Edwarda a pár dalších), tak ji nezbylo nic jiného, než to vysvětlit primitivně.

„ Slečno Bello? Pane Williame? Můžete jít sem dopředu.“ oslovila nás. Zděsila jsem se…co se bude dít?

S Williamem jsme si stouply vedle učitelky.

„ Tak teď se chytněte za ruce.“ poručila nám.

Cože?! Mrkala jsem šokovaně na učitelku.

„ No tak…chytněte se.“ zopakovala.

William nastavil ruce na znamení, že ho mám chytnout.

„ A teď budete polymerovat.“ řekla učitelka třídě.

Uchopila jsem Williama opatrně.

Šokovaně se na mě podívat. „ Bello, ty máš tak chladné ruce.“

Jsem prozrazena.

 
 

 

Hudba

Galerie

Top Videa

Videa

My Fiction

Fanfiction

Výzva

Kontakt

Other Webs