Uzavřít své srdce

Autorka: Areneis

6. část

   Ubíhal den za dnem, týden za týdnem, až se to nakonec přehouplo v měsíc. Měsíc plný nudy, nicnedělání a tichého bloumání mezi zdmi Volterry. Nikam jsem nejezdila, neměla jsem na to náladu. Dokonce mě už tolik ani nebavil lov.

   Zrovna jsem seděla v pokoji a jen tak bezmyšlenkovitě prolézala letem světem internetem, když se ozvalo tiché, ale přesto pro mé uši hlasité zaklepání. Líně jsem zvedla hlavu a čekala jsem až se dveře po mém vyzvání otevřou. Chvíli to trvalo, jakoby dotyčný váhal, jestli má vůbec vstoupit. Nakonec se rozhodl, že ano.

   „Edwarde?“ zalapala jsem překvapeně po dechu, když jsem spatřila, jak nejistě vchází do mého pokoje.

   „Hmmm, ahoj.“ řekl po chvíli.

   „Co ty tady děláš?“ zeptala jsem se ho a snažila se dělat, jakože se nic neděje. Jako by sem chodil každý den.

   „Vlastně ani sám nevím. Přijel jsem se za tebou podívat. Teda, lépe řečeno, Esme mě za tebou poslala. Mrzelo jí, že jsi u nás byla tak krátce. Ráda by tě k nám na nějakou dobu pozvala. Samozřejmě, jen pokud budeš chtít. Nikdo tě nenutí.“ Mluvil pomalu. Nejspíš pečlivě vážil slova, která použije.

   „Jo, aha. Ráda se stavím. Edwarde, víš, to, co se stalo předtím, u vás, no…“

   „Nemůžu tě od té doby dostat z hlavy.“ Přerušil mě, ale vůbec mi to nevadilo. Já chtěla říct, že to byla chyba, že se to vůbec nemělo stát, ale tohle bylo daleko lepší.

   „Já tebe taky ne. Proto jsem odjela tak brzy. Nechtěla jsem vám tam rušit tu vaši rodinnou idylku.“ Kysele jsem se ušklíbla, ale hned jsem se zase musela usmát.

   „Idylku?“ Tázavě pozvedl obočí.

   „No tak jste tam hezky spárovaní. Ty a Isabella, Esme a Carlisle, Alice a Jasper, Rosalie a Emmett. A najednou bych tam vpadla já. To by to celé rozrušilo.“

   Rozprostřelo se mezi námi tíživé ticho. Nikdo nevěděl, co má říct.

   „Tak si taky někoho najdi a přistěhuj se.“ Uchechtl se Edward a já pochopila, že chce zlehčit celou situaci.

   „Stejný jako vždycky. Neumíš brát moc věcí vážně.“ Přistoupila jsem k němu a dala mu ruce okolo krku. „A taky jako vždy musím udělat první krok.“ Následně jsem ho dlouze a vášnivě políbila.

***

   Rukama jsem přejížděla po Edwardově nahé hrudi a pozorovala jeho klidný obličej. Vypadal jako by spal. Měl zavřené oči a ležel úplně klidně. Jen jednou rukou mě objímal okolo boků.

   Najednou sebou prudce trhnul a začal se oblékat.

   „Děje se něco?“ zeptala jsem se ho a opřela se o lokty, které v posteli udělaly dva nepatrné dolíky.

   „Děje? Jistěže se něco děje. Podvedl jsem Bellu. Jak jsem jí to mohl udělat?“ Reptal zatímco si oblékal jasně bílou košili.

   „Edwarde, nic si nevyčítej. To spíš já bych se měla cítit špatně.“ Na slovo měla jsem dala velký důraz. Ani v nejmenším jsem se špatně necítila. Byla jsem zase po dlouhé době šťastná. Moc šťastná.

   „To já se měl ovládnout. Ale už je to jedno.“ Usmál se. „Budu muset jít. Ale slib mi, že brzy přijdeš. Za týden ať jsi u nás, jasný?“ Šibalsky na mě mrkl a než jsem stihla cokoli říct, byl pryč.

   Líně jsem vstala z postele a začala se oblékat. Za týden jsem měla být na návštěvě u Cullenových. Strašně jsem se tam těšila a to ještě z těch dlouhých pěti dnů, které jsem tady musela přetrpět, neuběhl ani jeden.

   Celou dobu jsem byla na všechny okolo mě nepříjemná a bloumala jsem po Volterře jako tělo bez duše. Tedy tak to popsala Jane, když mě viděla.

   Konečně nastal ten vytoužený den a já si mohla sbalit pár nejdůležitějších věcí a vyrazit.