Strach

Autorky: Tera a Tama

Tahle povídka vznikla jak jinak než v nudné hodině češtiny, tak jsme si s kámoškou řekly, že napíšem povídku. Neberte ji moc vážně, je to vážně jenom taková blbost a není skoro podle knížky, prostě jenom chvilkový nápad dvou šáhlých holek, no. Tak přeju pěkné počteníčko, pokud to někdo hodlá číst. :) Vaše Tera a Tama

EMMETT:

Nechápu, jak může Edward vůbec existovat tak blízko Belly. Já sám si pamatuju, jaké to bylo, cítit někoho tak intenzivně, jako je vůně la tua cantante. Ale… bez Belly by tady nebyla taková sranda.

Dneska máme hrát baseball. Á, už se tak těším, až Jasper prohraje naši sázku. Pokud prohraje, bude se týden ve škole producírovat v sukni a punčochách s podvazky. A Rose zase zuří – Bellu naprosto nenávidí. Mě tak baví ji provokovat.

ROSALIE:

Jak tohle může Edward udělat?!! Nejradši bych ho rozmlátila na kousíčky! Proboha, jak ji může vzít a baseball?!! Tohle si odskáče. Těšila jsem se na hru a teď tohle!

„Rose, pojď už,“ zavolal Emmett.

„Už jdu.“ Vyrazila jsem za Emmettem. Někdy ho opravdu nechápu. Ten jeho nadšený úsměv… Určitě se zase vsázel s Jasperem. Že to Jazze ještě baví.

Rozběhla jsem se za Alicí. Stále tu byla naděje, že ji nechá doma.

„Alice…“

„Je to marné, Rose, přivede ji.“ Do háje!, zavrčela jsem. To bude hra!

ALICE:

Měla jsem vidění o nadcházející bouřce. Ale pěkně mě naštval Jasper s tou jeho sázkou s Emmettem. Jestli jenom jednou sáhne na moje podvazky, tak ho opravdu zaškrtím. Už takhle mám velkou spotřebu. Ale vidím, že bychom to mohli vyhrát. Takže Emmett bude muset na Rose vyklopit špagety. Ve školní jídelně. No, tím si to u ní pěkně posere. Dva týdny nic nebude. Ou, chudák Emmett. Co si na něho připravuje Rose, to bych snad raději brala ty podvazky, být ním...

ROSALIE:

Seděla jsem na kameni. Chtěla jsem se ještě proběhnout. Bylo dohodnuto, že budu hrát s Jasperem a Emmettem proti Carlisleovi, Alici a Edwardovi. Zrovna jsem vstala, když jsem ji ucítila. Blbec. Jestli budu mít možnost, zlomím o něj baseballovou pálku. Šla jsem si stoupnout na opačnou stranu hřiště než odkud měli přijít. Nechápu, jak může být Alice tak nadšená. A Esme. I když… to je fuk. Už jsou tady.

EMMETT:

Rose je pořád pěkně naštvaná. No co. Zdá se mi to, nebo jsem právě uslyšel něco žuchnout na zem? Jestli to byla Bella, tak bude ještě sranda. Jé, asi to fakt byla ona, už ji totiž cítím. A Rose teď vypadá rozzuřeně. Tohle se mi začíná líbit.

Edík si Bellu sesadil ze zad a… Ou, teď si z něho budu dělat srandu, jak se tam vzájemně „poznávají“. Až přijdou na hřiště, tak si je podám. Už vidím Bellu, jak se červená.

ALICE:

Už jsou tady! Já mám takovou radost kvůli Belle a Edwardovi a taky mně! Konečně můžeme být kamarádky! Půjdeme nakupovat! Už jsem je viděla na konci pole. Edward na mě vrhal zmučené pohledy. Vyplázla jsem na něj jazyk. To si počká, než já se vzdám takové kámošky!! A nákupů!!

ROSALIE:

Jsem ráda, že nedokážu číst myšlenky. Jenom se podívám do těch tváří členů mé upírské rodiny a vidím, jak se na mě mračí… K čertu s Bellou. Jestli se něco stane, a s jejím štěstím se něco stane určitě. A pokud to něco ohrozí mou rodinu, Edward ne Edward, vlastnoručně ji zabiju. Bude mi potěšením, slečno Swan.

ALICE:

Rose mi dělá starosti. Nevidím, že by se ta její zahořklost lepšila. Stačí se na ni podívat. Snad při hře přijde na jiné myšlenky. Jsem zvědavá, jak to bude působit na Bellu. Pro člověka to bude asi hodně neuvěřitelné. Stejně asi bude pozorovat hlavně Edwarda. Dobrá, ne asi. Koneckonců, na to nemusím umět vidět budoucnost!

EMMETT:

Hra začíná, Alice nadhazuje, Rose odpaluje. No, doufám, že kvůli tomu vzteku nezlomí pálku nebo nezdemoluje míček, to je tady moje práce. Ale nedivil bych se. Pořád hází rozzuřené pohledy na Bellu, nozdry má rozšířené, chřípí se jí chvěje, má zúžené zorničky. Urgh, dneska musím vyhrát nebo to nevydržím, když mě Rose vykopne z pokoje. Sakra, Edward jde po míčku. Zfaulovat ho, nezfaulovat ho?...

ROSALIE:

Bella mě tak rozčiluje. Na míčku si vybíjím zlost. Odpaluju ho co největší silou s krásnými představami, že je to její obličej. Jestli mě Edward poslouchá, musí vidět spousty různě bolestivých způsobů smrti. Sakra, proč jí nemůžu ublížit?!! Mrštím pálkou veškerou silou po míčku.

ALICE:

Tahle hra se dostává ke slibnému konci. Och, chudák Emmett. Rose si ho drží pěkně zkrátka. Ale né!!!

Tři nomádi… dva muži, jedna žena… přicházejí… ze Seattlu… už byli na odchodu… zaslechli nás hrát…

„Ne! Musíme ihned dostat Bellu do bezpečí! Nesmí ji tu najít!“ řval Edward a už bral Bellu do náručí.

„Je pozdě Edwarde. Už jsou skoro tady,“ řekla jsem mdle, ačkoliv si to mohl přečíst v mé mysli.

Jasper už stál vedle nás, i všichni ostatní tu už byli.

„Co se stalo?“ ptal se Carlisle.

„Tři nomádi, dva muži a jedna žena, nás slyšeli hrát. Chtějí se přidat. Oni nejsou jako my,“ dodala jsem na vysvětlení Belle, protože se tvářila dost nechápavě.

„To bude v pořádku, lásko. Nenechám je, aby ti ublížili,“ šeptal Edward Belle.

KONEC