Špatné stmívání

Autorka: Twilightgirl

7.

             Uvidíme kam mě vítr zase zavlaje............................

            Dojela jsem domů. Mám docela hlad. Tak tohle bude moje nejdelší noc v mém životě. Ještě Charliemu dlužím ten včerejšek. Ach jo, proč? Seberu odvahu a vstoupím do domu. Zatím to není zas až tak kritický. Je tu teplo tak si sundám mikinu. S pozdravem jdu k Charliemu do kuchyně.

            Bylo to kritický. Charlie seděl u stolu a už na mě čekal. Ten dělá čest svý profesi, pomyslím si. Ukázal na místo naproti sobě. Dobře zasloužíš si to. S nevolí si sednu na ukazované místo. Dlužím mu to, opakuji si stále v duchu.

,, Bello, co to mělo včera znamenat? Měl jsem o tebe srach, kdyby se ti něco stalo Renné by mi to nikdy neodpustila.“ Prohodí smutně.

,,  No víš chtěla jsem si prohlídnout okolí. Promiň že jsem ti o tom neřekla dřív, ale náhodou jsem si v La Push našla kamarádku. Jmenuje se Emily možná jí znáš.“ Chytnu Chralieho za ruku a usměji se.

,, Nemysli si, že si mě udobríš, chci slyšet úplně všechno” Prohlásí Charlie energicky.

,,Dobře, co chceš teda slyšet?” Zeptám se otráveně.

Odkuď znáš Edwarda Cullena?”

,, Že by ze školy? Víš ze včerejška, jsem sním seděla o biologii.”

Tak Jsem řekla Charliemu všechno. No skoro všechno, to že nejsem jeho ,, pravá” dcera jsem mu zatajila.

            Kolem půl dvanácté jsem byla konečně ve svém pokoji. Dneska toho bylo docela moc, tak jsem sebou práskla do peřin. Měla jsem bezesný spánek.

            Ráno jsem se probudila dřív než zazvonil budík. Už dlouho jsem se takhle necítila. Byla jsem vyspaná do růžova. Dala jsem si rychlou ranní sprchu. Nalíčila jsem se, oblíkla do fakt mini a pěknýho trika. K tomu jsem přidala náramek. Připravila jsem si věci do školy, a zapla ten zastaralej počítač.

            No v mailu jsem měla minimálně deset zpráv od Renné. Bylo to docela vtipný. První zněla asi takhle:

,,Bello už jsi dorazila? Jak se máš ve Forks?”

Další zněly nějak takhle.”

,,Proč mi neodpovídáš?”

,,Až to bude možné tak mi odpověz!”

,,Bello okamžitě mi odpověz.”

,,Isabello Swanová tady přestávají všechny vtípky. Okamžitě mi odpověz.”

,,Na odpověď máš čas zítra do pěti nebo zavolám Charliemu!”

            No byl největší čas napsat. Dlouho jsem pořemýšlela co jí mám napsat. Přeci to nebyla  moje pravá matka. Určitě zkusím něco milého a stidlivého. Dám tam pár smajlíků a tím to budu mít odbitý. Takže přesný E.mail který jsem poslalaRenné zněl takhle:

                                                  Ahoj Renné

         Promiň, že jsem ti nenapsala už dřív, ale měla jsem tu spoustu zařizování. Jinak je to tu docela hezké a zvláštní. Charlie je zatím v pohodě. A ve škole? Představ si, že je povinný tělocvik. Našla jsem si kamarády a jednu obzvlášť dobrou kamarádku. Emily. Bydlí v La Push. Jinak další hlášení ti dám zase zítra.

                                                                             Měj se hezky, a pozdravuj Phila!!!!

                                                                                                             Bella

            No není to zase extra dlouhý, ale napsaný v rekordním čase. Když si uvědomím kolik vlastně je, tak rychle peláším dolů. Jasně Charlie už tady není. Nemám nějak moc extra hlad, tak to mi zbývá docela dost času. Jen tak juknu na noviny. Zaujme mě titulek který hlásá, že ve Forks bude: ,,JARNÍ PLES!”

            Nechám raději noviny na pokoji. Vypiju sklenici vody a jdu ke svému náklaďáčku. No už  mám docela naučený startování a mimochodem náklaďáček už má vyměňěnou gumu a  místy je trošku promáčklý.

            Dorazím do školy tak akorát. Vylezu z auta a už jsem v ležení několika lidí. První kdo se ke mě naklonil byl Mike Newton.  No myslím že ta mini nebyla zrovna nejlepší nápad. Je mi zima a trošku se klepu. Mike to poznal a šel ještě blíž a objal mě okolo ramen. Jen tak tak jsem se držela abych mu jednu nevrazila.

            Koukla jsem se na druhou stranu parkoviště. Stáli tam. Cullenovi. Koukla jsem se víc na levo. Stal tam. Edward. Tvářil se jako anděl pomsty. Rortomilej anděl pomsty. Snažila jsem se odtrhnout od Mika, ale moc to nešlo.

            Dopravodil mě na hodinu a mě napadlo, že tohle bude docela zajímavej den. Už mi pomaloučku začínalo být teplo. Odskočila jsem si ještě před hodinou na záchod. Nikdo tam nebyl. Po vykonání potřeby, jsem si šla umít ruce. Měla jsem dojem jako kdybych někoho slyšela. Asi už jsem paranoidní.

,,BUM” Dunivá rána mě vyprovodila do světa bezvědomí. Jen sem cítíla jak si mě někdo přehodil přes rameno.

                                                         Pokračování příště