Špatné stmívání

Autorka: Twilightgirl

2.

A v tu chvili jsem je uviděla......

            Seděli tam u svého stolu, nejedli, nepili, nemluvili a dokonce se na sebe ani nedívali. Vypadali jako něco neskutečného. Jako by byli vyhnáni z ráje. Vždyť jsou upíři namlouvám si vduchu. Už se na ně nesmím podívat zakážu si rázně. Jsou to upíři, upíří, upíři a zase upíři. Nic to nezmění. Neměla bych jim to zas tolik vyčítat, já taky zrovna nejsem Bella Swanová.

            Dovolím si malý opravdu maličký pohled na ně. Podívám se na Edwarda. Raz Dva Tři. Tři vteřiny mi nebilo srdce a pak zase naskočilo v nepravidelném rytmu. Musím se držet knihy aspoň pro zatím. Otočím se na Jessicu a zeptám se jí.

,,Hele kdo jsou tam ti?“ Zeptám se s trošku větším zájmem.

S  odporem k nim krátce pohlédne, aby se přesvědčila, že myslím JE!

Hmmm hnedka, jak se podívala, tak EDWARD k ní střelil pohledem, a potom vzápětí na mě. Prosím, ať mi nedokáže přečíst myšlenky. Ihned uhnu pohledem a neobejde se to bez červenání. Jessica se jen zasměje a podívá se stejně jako já do stolu.

,,To je Edward a Emmett Cullenovi a Rosalie a Jasper Haleovi. Ta co právě odešla, byla Alice Cullenová. Žíjí spolu u doktora Cullena a jeho ženy.” Řekla to rychlým šeptem.

            Znovu jsem se na ně podívala, ne že bych neznala jejich jména, ale rozhodla jsem se držet podle té pitomé knížky co mám říkat dál? Fascinovaně na ně hledím. Už to mám.

,,Oni... všem jim to moc sluší.” Doufám, že mi to zbaštili.

,,Ano!” Souhlasila Jessica se zahihňáním. ,,Ovšem taky spolu všichni chodí - tedy Emmett s Rosalií a Jasper s Alicí. A žijí spolu.” Řekla závistivě.

,,Kteří jsou Cullenovi?” Zeptala jsem se už vžitá do své role ,,pitomá blondýna”. ,,Nevypadají jako příbuzní...”

,,No, oni nejsou. Doktor Cullen je vážně mladý, je mu maximálně něco kolem třicítky. Všichni jsou adoptovaní. Haleovi jsou bratr a sestra, dvojčata – ti blonďatí – a jsou to sirotci.”

,, A nejsou na to moc staří?” Zeptám se přitrouble.

 ,,Teď ano, Jasperovi a Rosalii je oběma osmnáct, ale jsou s paní Cullenovou od svých osmi let. Ona je jejich teta nebo tak něco.”

,,To je od Cullenových strašně milé – že se tak o všechny postarali, i když jsou sami tak mladí.”

,,Asi ano,” souhlasila Jessica zdrženlivě a házela po nich pohledy ,,Myslím, že paní Cullenová nemůže mít děti.” Dodala, vrhla jsem na ní vražedný pohled chudák Esme pomyslím si.

,,Žijou tady odjakživa?” Zeptala jsem se nevinně.

,,Ne!” málem na mě zakřičela čímž dávala najevo, že to by mělo být jasné i nováčkovy jako jsem já. ,,Před dvěma lety se sem přestěhovali odněkud z Aljašky.”

            Zase jsem se koukla na Edwarda. No a pořád na mě hleděl, ale tentokrát tak nějak jinak, propaloval mě svýma očima.

,,Který je ten kluk s těmi rezavě hnědými vlasy.” zašeptala jsem rudá jako rajče. Znovu jsem se na něj podívala a stále mě propaloval očima. Uff díval se na mě soustředěně, takže mi nemůže číst myšlenky. Díky bohu. Úlevně jsem vydechla a trošky jsem se usmála.

,,To je Edward. Je nádherný, samozřejmě, ale neplýtvej časem. On na rande nechodí. Žádná z holek pro něj není asi moc dobrá.” Odfrkla si. Přemýtala jsem jestli jí můžu trošku otočit hodiny, taky že jo.

,,Chudinko muselo to být pro tebe bolestivý, když ti řekl, že s tebou nikam nepůjde.” Dodala jsem v záchvatu smíchu. Dobře byla jsem krutá. No co zaslouží si to, potom co udělá Belle.

            Po chvíli ti čtyři se zvedli a odešli. Já se zase vrátila do normálu. Ježiš marjá já mám za chvili hodinu. BIOLOGIE s EDWARDEM CULLENEM!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

            Ve třídě Biologie měl každý partnera.. Jenom jeden jediný student ne. Můžete hádat jednou. Samozřejmně, že to byl EDWARD. Šla jsem pomalu k jeho lavici, k naší lavici. No jistě,  skoro u cíle jsem zakopla o něčí tašku. Jen tak tak jsem se zachytla černé desky lavice.

            Sedla jsem si vedle napřímeného, rozzuřeného, nepřátelského a zamračeného Edwarda Cullena. Podíval se na mě jako kdyby mě chtěl sníst. No to jsem mohla jenom udělat svůj kyselý ksichtík. Divně se na mě podíval, a pak uhnul pohledem. Díky za dlouhé vlasy. Udělala jsem z nich stěnu, abych se na něho nemusela dívat. Stejně mi to nedalo a musela jsem se vždycky kouknout.

Došlo mi to, sice trošku dýl, ale došlo. Vždyť on chce odjet na Aljašku. Denali je hodně daleko. Tak skoro před koncem hodiny utrhnu kus papírku a na něj napíšu.

            Prosím neodjížděj do Denali, stejně by ses do týdne vrátil.

Bude lepší, když odjedu já... navždy

                                   Bella  S.

            Papírek úhledně složím a pošlu ho směrem k Edwardovi. Ten si ho s váháním vezme. Jen jak ho dočte, tak se na mě divně podívá. Neuniknu lehkému zčervenání. Strašně rychle vzal nový papírek a něco na něm neuvěřitelnou rychlostí napsal. Popostrčil ho ke mě. Já ho pomaličku vzala a trochu přemýšlela. Potom jsem zakroutila hlavou a rychle ho zmuchlala. Začala jsem si balit věci. Se zvoněním sem vyběhla ven a radši se neotáčela. Nevím jak, ale našla jsem tělocvičnu.

            Tělocvik proběhl v klidu, jelikož jsem byla první den tak mi to odpustili, ale prý zítra to bude horší. Doufám, že už tu nebudu. Cítila jsem se plná pocitů a přitom tak prázdná. Já jsem se do něho snad zamilovala? To ale nejde, vždyť patři Belle. Já jsem teď Bella. Konec hodiny a díky Bohu konec celého školního dne. No co, zamířila jsem do známé kanceláře, ale k mému překvapení tam nebyl Edward a nechtěl si přehodit Biologii.

            Super ty káčo pitomá, co sis myslela, že tě neposlechne. Kruciš já změnila děj. Kéž bych to mohla vrátit zpátky. Néé já to nechci  změnit. Vím to, tohle je jedna z mála věcí kterými jsem si jistá. Nechci tu být bez Edwarda. Stejně se brzo probudím, nebo něco takového, ale zatím si ho chci užít co nejvíc. To co k němu pociťuji se nedá vyjádřit slovy. Podlamují se mi kolena a v jeho společnosti se cítím jako naprostý pitomec. Doufám, že jsem nějak neobrátila příběh.

            Vyjdu ven na parkoviště. Přehrabuju se v tašce a hledám klíče. Nedívám se moc na cestu. Do něčeho jsem vrazila.

Sakra, rozplajzla jsem se na silnici. A vysypala obsah svojí tašky. Chvíli jsem všechno sbírala ze země. Potom jsem se rozhlédla po parkovišti. Nikdo tam nebyl až na....

          Pokračování příště