Hustě pršelo. Obrovské dešťové kapky s prudkou chtivostí narážely do poddajných korun stromů. Unavený dívčí hlásek volající o pomoc v tom deštivém zpěvu téměř zanikal. Mladé schvácené nohy už jí odmítaly poslušnost a narážely do rozmokřelých pařezů. Padala a opakovaně vstávala. Věděla, že bojuje o život. Konec se blížil. Cítila za sebou dech smrti.. Mezi stromy se mihl stín. Vyděšená dívka znovu upadla. Tentokrát už neměla sílu vstát, jen unaveně otočila hlavu a pohlédla za sebe. Nic. Byla sama. Byla si tak jistá, že je přímo za ní.. Její mozek odmítal pracovat, zůstala jen řezavá bolest pod žebry. Rozcuchané černé vlasy se ji mokrými pramínky přilepily k obličeji. Ani si toho nevšimla. Nikde nic, jen šum padajících kapek. Nedokázala tomu uvěřit. Unikla stínu. Opatrně vstala a z posledních sil utíkala ven z lesa. Ještě okamžik a uviděla by střechu rodného domu.. Popadl ji zezadu. Ani si nestihla uvědomit, co se přesně stalo. Ráno ji našli lidé z vesnice. Vypadala jako pohozená hadrová panenka. Tak světlá a bezbranná, oči rozšířené prožitým děsem..

"Je to naprosto přirozená reakce,  paní Brandonová." -  snažil se postarší doktor uklidnit nervózní ženu. 

"Ale není jiná možnost. Vaše dcera potřebuje odbornou pomoc. Může ublížit jak sobě, tak ostatním a pro vaši druhou dceru není dvakrát správné, aby byla vystavena takovému psychickému  vypětí."

Cristal Alice Brandon byla ve všech směrech dokonalou ženou. Jako přecedkyně ženského čtenářského klubu a matka dvou krásných dcer ztělesňovala vzor moderní ženy 20. století. Na jinak průzračně blankytné obloze však byl obrovský černý mrak.  Prvorozená dcera Mary Alice. Ať se Cristal snažila sebevíc, malá Macy (jak jí doma říkali) trpěla zvláštní psychickou poruchou, která děsila nejen její rodinu, ale i každého, kdo navštívil Brandonovic dům. Cristal by to nepřiznala ani na smrtelné posteli, ale ve skrytu duše věděla, že to možná nebude obyčejná nemoc... Alice již od nejútlejšího věku viděla věci, které jiní neviděli. Zprvu si Cristal namlouvala, že je to jen dětské blouznění, ale Aliciny vidiny se začaly plnit. Charles, Cristalin muž a Alicin otec, se zprvu jen smál dětskému žvatlání, ale smích ho přešel ve chvíli, kdy Alice předpověděla smrt jeho bratra Anthonyho. V tu chvíli mu došla trpělivost a začal Alice zavírat doma. Měla zakázáno stýkat se s vrstevníky a nesměla dokonce mluvit ani se svou mladší sestrou Cynthií. Od té doby Cristal na veřejnosti předstírala, že se nic neděje. A když se někdo zeptal na její starší dceru? Odpovídala stručně: "Je nemocná. Má slabé plíce." Roky ubíhaly a Aliciny vidiny nabíraly obludných rozměrů. Stačilo, aby se k ní kdokoliv přiblížil a neúprosná kolesa mozkových závitů vytvořila další věštbu. V den svých 9 narozenin došla Charlesovi trpělivost. Alice měla opět další vidění, ve kterém viděla otcovu smrtelnou nehodu. Neuběhl ani týden, Charles byl mrtev a Cristal seděla v bílé neútulné kanceláři a podepisovala formulář, který měl uvěznit její starší dceru do konce života mezi čtyři zdi sanatoria pro duševně choré.

"Bůh mi odpusť.." - řekla si při posledním podpisu. Alicin osud byl zpečetěn...