Omamná vůně frézie

Autorka: Alča

34.

„Bells, lidská krev je mnohem intenzivnější, nemůžu tě odvést mezi lidi hladovou se smysly vydrážděnými na maximum.“ Měl pravdu, cítila jsem v krku nepříjemný pocit a kolem mého zorného pole se vznášel narudlý opar. Přikývla jsem mu a rozešla se zpět k místu, kde jsem vysála srnku.

„Jenže já cítím jenom srny, jako by tu nic jiného nebylo. A ty zrovna teď opravdu lovit nechci.“ Všude kolem mě jsem cítila jenom jejich vůni posekané trávy, jakoby byly v lese jenom ony.

„No, ne tak docela. Mám dojem, že ty ty vůně dokážeš nějak záhadně potlačit, nechceš je cítit. Když jsem ti ukázal vůni srny, začala jsi se na ni orientovat. Pojď najdeme ti něco jiného.“ Rozběhl se a já vedle něho pomalu klusala. Najednou zrychlil a skočil do keřů, kde bylo nějaké zvíře schované. Věděla jsem o něm jenom podle bijícího srdce.

„Podívej.“ Strčil mi pod nos malou kočkovitou šelmu, vypadala jako rys. Vzala jsem její tělo, hlava ji visela na krku. Zakousla jsem se, překvapila mě chuť téhle krve, byla mnohem lepší než ta srnčí. Měla v krvi podtext adrenalinu, který se přenášel i na mě.

„Perfektní, byla skvělá.“ Řekla jsem mu, vzala jsem veliký balvan a vysátou kočku jím přikryla.

„To jsem rád, takže můžeme domů? Musíme se podívat na ty dva.“ Cítila jsem z něho zvláštní pocit, jako by mu bylo těch dvou líto. Asi bylo, protože je přeměnil defakto zbytečně.

„Bells, teď na to není vhodná chvíle, ale doma se podívej do zrcadla.“ Mrknul na mě a rozběhl se domů.

Přesun byl neuvěřitelně rychlý, nikdy bych nečekala, že se budu pohybovat takhle rychle. Stála jsem v koupelně před zrcadlem a hleděla na tu krásnou slečnu v jeho odraze. Měla nádherně jemnou texturu kůže, bez náznaku kazu. Její světlá pokožky kontrastovala s hedvábně kaštanovými vlasy, vypadala jako anděl, jako graficky upravená modelka na přední stránce časopisu. Jediné co se mi na ní nelíbilo byly karmínově červené oči.

Slyšela jsem cvaknout dveře, to se Edward konečně dopotácel domů. Vběhl ke mně do koupelny a objal mě kolem ramen. Položil si svou hlavu na mé rameno. „Jsi překrásná.“

„Takže jsem to opravdu já.“ Vydechla jsem nad úžasným odrazem v zrcadle.

„Jsi, nikdy jsem neviděl nic hezčího než tebe.“ Kdyby mi tohle řekl před pár dny, nevěřila bych mu, ale teď, když jsem se viděla, věděla jsem, že má pravdu. Pořád jsem k tomu odrazu zaujímala postoj, že to nemůžu být já, že je to kouzelné zrcadlo a já vidím jenom to co chci. Nějak jsem nemohla přijmout fakt, že jsem opojně krásná. Přejel mi prstem po tváři, trochu jsem ucukla protože jsem se skoro bála, že ten odraz zmizí spolu s jeho dotykem, ale nezmizel, pořád tam byl a hleděl na mě zmatenýma očima.

Odhrnul mi vlasy a opřel si tvář o můj krk, jeho teplá pokožka byla neuvěřitelně příjemná. Sledovala jsem jak se natáčí a rty mi šmátrá po krku. Dýchal při tom a vydechoval mi do ucha. Ošila jsem se a otočila se k němu čelem. Upřela jsem na něho pohled, vpíjel se do mě a já do něj. Topila jsem se v těch očích, padala jsem do neznáma, čekaje na náraz o dno, které tam snad ani nebylo.

„Chtěl bych vědět na co myslíš.“ Byla jsem ráda, že to neví, protože bych se hanbou propadla. Jasně, že myslím na tebe Edwarde, ale nepotřebuji abys to věděl.

„Tak to máš smůlu.“ Zasmála jsem se. Samotné mi to znělo jako spousta malých zvonečků.

Vpíjel se do mě očima a přibližoval se, olízl si hebké rty a políbil mě hluboce a vášnivě. Cítila jsem jakoby mi do hlavy zaparkoval kamion, opájel mě divný pocit. Měla bych se radovat z polibku, ale něco jsem měla v hlavě. Ucukla jsem a přerušila jeho polibky. Hleděl na mě a začal se usmívat.

„Tak přeci vím na co myslíš.“

„Prosím?“ nechápala jsem, jestli si to odvodil od toho polibku tak prosím, ale dal mi ho on.

„Když jsem tě líbal, tak jsem zprvu nic neslyšel, ale asi se ti to tak líbilo, že jsi spustila nějakou ze svých schopností, která mi neumožňuje číst ti myšlenky. Na malinkou chvíli jsem je četl, Bells to je úžasné.“ Byl nadšený jako malé dítě, mi to tak skvělé nepřišlo, narušil mé soukromé místo.

„No, byla bych raději kdybys to už nedělal.“

„Copak myslíš? Čtení tvých myšlenek nebo to líbání?“ usmíval se a mě a v obětí mi hladil záda.

„Myslela jsem to čtení myšlenek.“

„Takže líbání ti nevadí.“ Zase si mě více přitiskl a dožadoval se aktivity mých rtů. Stála jsem a demonstrativně koukala do stropu, ale nedalo se to vydržet. Vytrvale se jazykem dožadoval vstupu do mých úst. Co jsem měla děla dělat? Podvolila jsem se. Ten divný pocit v hlavě se opakoval. Zase mi četl myšlenky.

„Edwarde, opravdu mi líbání nevadí, ale vadí mi, když se mi přitom hrabeš v hlavě.“ Odtáhla jsem se od něho.

„Nebudu.“

„Slibuješ?“

„Ne.“ Odvětil. Tuhle odpověď jsem čekala. Začal mě nanovo líbat, ale v mé hlavě nebyl. Nevím jestli nemohl nebo to teď nechtěl, ale byla jsem mu vděčná za zachování mé intimity v hlavě. Chtěla bych ho ochutnávat věčně, ale nejde to. Museli jsme se podívat na ty dva skoro novorozené skřivánky.

Jasper se ucukoval a vydával přidušené hrdelní vzlyky. Svíjel se na posteli pod prostupující bolestí jako had. Alice naopak ležela klidně, jako by se nic nedělo a ona jenom spala.

„Myslím, že nic necítí, ztratila hodně krve, zato Jasper si to užije se vším všudy.“ Asi měl pravdu, já taky moc nevím jak přeměna probíhala. Krutou bolest jsem vnímala až těsně před otevřením očí, navíc jsem si nebyla jistá jestli je moje nebo Jaspera.