Odlišné světy
Autorka: Sisi
3.Škola
A je to tu. Můj první školní
den. Teda ve škole jsem tu už byla asi před týdnem s tátou vyřídit
formality. Teď to bude horší. Lola si mě chtěla vzít do parády. Je
pravda, že už si začínám zvykat na kapku jiný styl oblečení než
jsem nosila doma, ale rifle, topy a tenisky byly stále dominantní.
Hlavně pohodlí a nevyčnívat, moje heslo.S Lolou a Nathanem po boku sice
trochu hůř proveditelné neboť kamkoli vešli byli středem pozornosti.
Krása a tajemno kolem nich dělalo své. Ale snažím se. Takže jsem to
ukecala na kompromis. Řasenka, lesk na rty a hladký uzel z vlasů.Na sebe
jeany a jednoduchý top v černé barvě. Hlavně nic výrazného Nic co by
poutalo pozornost. Netušila jsem, ale že tím největším magnetem
pozornosti bude to, že jsem jejich sestra!
Auto jsem taky nechala v
garáži a jela s Nathanem a Lolou jeho milovaným Mustangem 66. Byl to
oproti většině aut v garáži staroušek, ale byla to legenda. Americká
klasika. Jediné auto na které nesměl nikdo jiný než Nath nejen sáhnout,
ale ani pomyslet, že by si jen sedl za volant. Nathan ho šlechtil kdy
jen mohl a tak tenhle bouček měl větší rychlost než ledajaký dnešní
nadupaný sport. To ale, odbíhám. První školní den.
Nathan zaparkoval uprostřed
parkoviště. S Lolou jsme vystoupily a hloučkama okolo to zašumělo.
Koukla jsem proč a zjistila, že to nebylo úplně kvůli mně. Bylo tu dost
nových prváků kteří vyjeveně koukali na Lolu a Nathana. Já zaujala ty
starší.Taky jsem zaslechla některé z poznámek. Nové zboží! Hm možná
by stálo za to ji zkusit, evropský holky jsou prý míň ostýchavý ha ha!
To snad né!! Já chci zmizet, být neviditelná. Nathan to asi taky zaslech
protože jsem měla pocit jako by zavrčel na pár nejblíž stojících kluků.
Vyděšeně se na něj koukli a uhli z cesty. Lola mě vzala za loket a s
úsměvem se vydala k budově. Ona si to snad užívá! První hodina
byly dějiny takže jsem sama a ztracená.Evropskou hystorii tak ty ještě
stíhám, ale amerika? To fakt ne. Vím akorát kdy ji objevil Kolumbus a
kdy byla válka severu proti jihu. Nadechla jsem se a vešla, na cestu mne
vyprovázel Lolin úsměv a ujištění, že příští hodinu máme spolu.
„Dobrý den.“ pozdravila jsem
nervozně postaršího učitele.
„Á, dobrý den slečno
Mackinnon. Vítám vás u nás. Prosím posaďte se........“ rozhlédl se po
třídě „ a ano, pan York bude myslím tím správným řešením.“
Podívala jsem se směrem
kterým ukázal a.......... Bože né , proč mne trestáš!!! Volné místo bylo
vedle kluka který jistě patří mezi nejobletovanější na škole. Takové
typy jsem nenaviděla byli jako Erik.
Erik , můj zlý sen a důvod
zůstat šedou myší po zbytek života. Erik, můj sen a jeden z nejhezčích a
nejoblíbenějších kluků u nás na škole.Byl o ročník výš než já a jako
všem i mě se líbil. Dva roky jsem jen potajmu koukala když se objevil v
mé blízkosti. Bylo mi patnáct když se začal plnit můj sen. Jednoho
podvečera jsem ho potkala v tramvaji. Usmál se a pozdravil mně.
Odpověděla jsem a zčervenala jako rajče. Druhý den stál před naším
domem. Věděla jsem,že tu nebydlí on ani žádná z favoritek. „Ahoj“
pozdravil mne a usmíval se od ucha k uchu. „A- A hoj „ vykoktala jsem
„Co tu děláš?“ „Čekám na tebe!“ Bože tenhle idol poloviny holek na
škole čeká na mne!!!!!!!! spadla mi čelist. Vídali jsme se od toho
okamžiku téměř denně. Mimo školu byl pozorný, vodil mě za ruku , šeptal
sladká slovíčka a líbal, ach jako úžasně líbal. Ve škole se , ale choval
jako by mne neznal. Vysvětlil mi, že všechny jeho předchozí vztahy
zničila závist a nepřejícnost okolí. Prý kdyby holky na škole
zjistily,že spolu chodíme udělaly by mi ze života peklo a to on
nechtěl.Jak moc naivní a hloupá jsem byla. Nebo spíš zamilovaná, věřila
jsem mu všechno, každé slovo.
Asi po měsíci mě pozval k
sobě domů, prý na „sbírku motýlů“ usmíval se. Věřila jsem mu, že neudělá
nic co bych nechtěla. Den před dnem D jsem měla odnést z matematického
kabinetu nějaké pomůcky a tak jsem se loudala přes celou školu až do
zadního traktu kam jsme my žáci moc nechodily. Byly tu jen kabinety a
sklady kdečeho. Učebny tu nebyly. Najednou jsem zaslechla tři chlapecké
hlasy vycházející zpoza rohu. Byla tam malá chodbička ke dveřím do
skladu s různým harampádím. Jeden z těch hlasů mi byl známý, důvěrně
známý. Co tu dělají? Zastavila jsem se a poslouchala.
„Tak co? Kdy? Víš, že už máš
jen 10 dní. Pak sázka končí.“
„Neboj už je skoro konec.
Zítry skóruju a pak …....“ smích.
„Docela už se těším, citlivky
a stydlivky nejsou můj šálek kafe. Já radši pořádnou ženskou která ví
jak chlapa rozrajcovat. „
„Hele co ty víš třeba tě ta
žába překvapí a v postely to stydlivka nebude. Vždyť to znáš tichá
voda.............“
Bože né!! Určite né! Že
nemluví o mě .
„ No myslím , že v tomhle
případě se nepletu. U Míny žádné překvapení nebude, je to takový hloupý
a naivní kuře. „ dodal ten kdysi milovaný hlas pohrdavě.
Otočila jsem se a s očima
plnýma slz jsem utekla domů.Můj sen se změnil v noční můru. Do školy
jsem se vrátila až za týden a to už jsem kolem svého zlomeného srdce
měla vystavěnou vysokou zeď.Rozhodnutá ,že nikdo a nikdy mé srdce už
nezničí. A zatím to tak je.
„Ahoj já jsem Mike“ pozdravil
mne můj nový soused v lavici.
„Ahoj Jasmína“ odpověděla
jsem, otočila se a koukala co se bude dít u katedry. Cítila jsem jak si
mne prohlíží. Hodina se neuvěřitelně vleka, ale zjistila jsem, že nebude
takový problém se doučit to co nevím. Jakmile zazvonilo vrhla jsem se
ke dveřím. Tam už stál Nathan a uculoval se. „Tak co jaký byly dějiny?
Co soused?“ Jak ví kdo sedí vedle mne? Už si pomalu začínám zvykat,
že má rodina je poněkud zvláštní. Například nemusí se jíst pospolu, nají
se každý když má hlad a abych pravdu řekla tak jsem nikoho zatím jíst
neviděla. Jejich ruce a ty části těla kterých jsem se zatím dotkla jsou
chladné. Nechodí na slunce prý alergie a jsou strašně bledí.Občas mi
příjde jako by ani nespali. Mají skvělí sluch i zrak a na rozdíl ode mne
jsou dokonalý. Zjistila jsem že je lepší o tom nepřemýšlet a neřešit to.
„No nic moc raději bych
seděla sama.“ vzdychla jsem.
„Kdyby byl otravný tak řekni
a já ho usadím . Jasný! „ řekl velmi vážným tónem a vzal mne zaruku a
vedl k učebně kde už čekala Lola.
„Tak jak? Šlo to?“ vyzvídala
i ona „Nebyli na tebe zlí?“
„Ne všechno je v pořádku.“
usmála jsem se na ni.
„Tak dámy anglina čeká“
strkal nás do třídy Nathan.
Hodina uběhla celkem v klidu
a příští jsem měla s Nathanem biologii tak bylo jasné s kým sedím. No
další už taková pohoda nebude. Španělština. Zase sama. Naštěstí tady
byla prázdná lavice a tak jsem mohla sedět sama. V učivu jsem byla dál
než oni tak klid. Oběd super! Lola čekala před třídou a tak jsme cestou
vyzvedly Natha a blížili se k jídelně. Hlad jsem moc neměla a do
jídelny se mi nechtělo. Moc očí. Jednou tam stejně budeš muset tak ať
to máš za sebou. Vešli jsme. Většina lidí se otočila ke dveří a
davem to zašumělo. Bože to mám na čele třetí oko?. A pak mi to došlo,
nejsem to já na koho zírají, to Lola a Jonathan. Úleva. Jenže jen
chvilku. I mému sluchu neušly některé hlášky okolí.
„ Ona k nim patří!“
Snad nevlastní sestra či
co.“
„Je taky taková divná , s
nikým se nebaví.“
„Tak nevím která z nich je
lepší kost?“
„Ta nová je doufám bez
přítele, potřebuju změnu, ty místní nány mě už nebaví.“
Chci pryč a to rychle.
„Lolo já si dám jen sodovku a
vypiju si ji venku.“ oznámila jsem své sestřičce.
„Fajn
taky nemám hlad. Jdu s tebou“ chytla se toho Lola. Nath nás najde teď
totiž byl plně zaměstnán odháněním prvňaček, které se rozhodly ho pozvat
na rande.
Už jen tělák a pak domů.
Super zatím žádný kiks. S Lolou jdem k tělocvičně. Ta je v samostatné
budově. Vpluly jsme do šaten a pak do tělocvičny. Dnešní hodina je
klidná , dostali jsme dresy a ponaučení jak se v hodině chovat.
Konečně konec. Už se těším
domů. Mamka čeká mail, jaký to bylo první den a tak mě čeká slohovka.
Když jsme dojeli k domu
čekalo tam překvapení v podobě mého nejstaršího bratra. Rae
přijel.