Nezaslouží si tě!

Autorka: Casidy

9. - 1.část

Rosalie

Jakoby to ze mě spadlo. To že jsem se o tom s Cas podělila mi hodně pomohlo.

,,Carlishe?“ zasyčela jenom. Sice jsem byla ráda, že mě nijak nelitovala, ale nechápala jsem, proč právě on? Byla v transu, vypadala přesně jako Alice, když se úpěnlivě snažila podívat, co se bude dít. Nereagovala ani když jsem s ní pořádně zatřásla. Snahu ,,probudit ji“ jsem po chvíli vzdala, sesula se k ní na zem a čekala co příjde. Ještě nikdy mi čas neutíkal takhle pomalu. Ostatní se z lovu vrátili až za svítání. Cas vedle mě otevřela oči, měly karmínově rudou barvu. Lekla jsem se, ale ona mi nevěnovala jediný pohled. Zmateně jsem těkala očima z Cas na Chada. A pak, když se nad lesem vyhouplo slunce, zmizeli.

Casidy

,,To snad není možný, celou věčnost se na něj snažím narazit a najednou...“

Carlishe to jméno my v hlavě rozpoutalo válku vzpomínek. Nebyla jsem schopná racionálně uvažovat.

,,Co chceš dělat?“ Ozval se Chad stále neviditelný, což znamenalo, že já budu jěště asi taky.

,,Nevím,“ odpověděla jsem popravdě ,,Dřív jsem neustále přemýšlela jak ho zničit, pomstít se mu za to, co mi udělal, ale teď....?“

,,Chceš zabíjet?“ Zeptal se Chad. Zabít upíra není problém, ale jestli se mu chci opravdu odplatit..!

,,Jeden člen jeho smečky miluje lidskou dívku.........myslím, že to bude účinější, než ho jen zabít!“ Zlověstně jsem se zasmála. Smrt? Ne. On mě tehdy taky nezabil...

V ruku v ruce jsme doběhli domů, dlužím Rose vysvětlení a vlastně i povolení k tomu, co se chystám udělat.

Všichni seděli dole v hale, čekali na nás.

Je to už dávno. Tehdy jsem se hodně pokoušela o sebevraždu. Matčin přítel mě znásilňoval a bil. Nikomu jsem o tom neřekla ani vlastní sestře ne.  Jednou večer jsem to nevydržela a utekla jsem. Cítila jsem se špinavá, měla jsem horečku a to jediné po čem jsem toužila, byla smrt. Schovala jsem se v jeskyni a brečela. Dva dny jsem nic nejedla a vodu pila ze špinavých kaluží v jeskyni. Když už jsem myslela, že přišel konec, se tam zjevil Anděl. Myslela jsem, že když znovu otevřu oči, zmizí. Ale on tam zůstal, jeho červené oči svítily do tmy. Promluvil sametovým hlasem a ujišťoval mě, že všechno bude zase v pořádku. Ale já jsem nechtěla čekat, prosila jsem ho aby mě nechal zemřít, ale stále se přibližoval. Vzal mě do náruče a hladil mě po vlasech. Docílil toho, že ve mně vyvolal myšlenky na matčina přítele, zvednul se mi žaludek. Anděl mě kolíbal v náručí, mluvil rychle, nerozuměla jsem mu. Jeho červené oči se vpíjely do těch mých. A pak ze mě vysál život. Čekala jsem na smrt, jenže ona nepřicházela. Celým mým tělem se šířila bolest.

V hlavě se mi promítnul celý můj dosavadní život. Srdce začalo vynechávat, pořád se zrychlovalo, pak přestalo úplně.