Nashle v příštím životě

Autorka: Anika

Tahle kapitolka je kraťoučká, spíš o ničem, ale neodpustila jsem si jí…

P.S. – všimněte si vyjádření na konci prvního odstavce XD                          A

13. Nová záliba :)

Bella:

                Už uběhlo skoro půl roku do mojí přeměny. Nepřestávala jsem svojí rodinku udivovat. Na lov jsem chodila jednou, dvakrát do měsíce – přece jenom jsem z půlky upír. Edward musel chodit častěji. Někdy jsem s ním šla, prostě se jen tak proběhnout, jindy mě Alice jít nenechala a spolu s Rose mě vytáhly na nákupy. Nebo třeba, jako dneska jsem zůstávala doma a pomáhala Esme. Edward odjel spolu s Emmettem, Rosalií, Jasperem a Alicí už včera večer, měli by se vrátit kolem třetí hodiny. Carlisle byl v práci. Byly teprve dvě, když jsme s Esme dogruntovali dům a ona mě poslala odpočinout si – ne, že bych to potřebovala. Vyšla jsem do Edwardova pokoje, který byl vlastně už i můj. Dívala jsem se z okna na padající sníh. Nikdy jsem ho neměla ráda, ale teď mi nijak nevadil – už jsem se na něm nepřizabíjela. Lehla jsem si na postel a rozhodla se přečíst nějakou tu knížku, abych si ukrátila čas. Zaslechla jsem přijíždějící auto. Jejda, trochu jsem se začetla. A pak jsem si uvědomila úžasnou zprávu. Edward je doma! Seběhla jsem schody a vylítla z domu. Edward už se blížil ke dveřím. Vrhla jsem mu kolem krku. Nečekal to a neudrželi jsme rovnováhu. Dopadli jsme se smíchem do sněhu. „Promiň. Nechtěla jsem tě povalit“ zachichotala jsem se. Edward se zatvářil zklamaně. „Nechtěla?“ „Ne. Nechtěla“ potvrzovala jsem mu. „Aha“ zamručel. Pak se ďábelsky usmál a najednou jsem nebyla já na něm, ale obráceně. „Určitě jsi nechtěla?“ škádlil mě. „No, vlast-“ přerušil mě naléhavým polibkem. „No tak vy hrdličky!“ popichoval nás Emmett. Edward se trošku odtáhl a zamračil se na něj. Já udělala to samé. „Vy jste teda dvojka“ zachechtala se Rosalie. Znovu mě překvapila její přátelskost. Od té doby, co jsem se stala upírem, se ke mně chovala jinak. Už mi neměla co závidět. Zahnala jsem tyhle myšlenky a chytila Edwardův obličej, abych ho znovu mohla políbit. Rozhodně se nebránil. Ne, že bych chtěla polibek ukončit, ale Edward mi stejně nedovolil se pohnout. Chytil mi obličej pevně a nehodlal přestat. Být člověk, už se dusím. Z domu se ozval hlasitý chechot, Emmettův předpokládám, ale ani jeden z nás to nevnímal. Byli jsme jen my dva, nic jiného. Najednou polibek ukončil, postavil se a nechal mě tam omámeně ležet. „Bell?“ zeptal se se smíchem. „Mmm?“ „Co takhle vstát?“ dobíral si mě. Zavrtěla jsem hlavou. „Mně se to líbilo. Nevstanu, dokud nedokončíš, cos začal!“ řekla jsem umanutě a zavřela oči. Najednou pode mnou zmizela zem. Prudce jsem oči zase otevřela. Držel mě v náručí a křenil se. Já se mračila. Proběhl domovními dveřmi, zakřičel AHOJ!, a vyběhl schody. Zamířil do našeho pokoje. Položil mě na postel a začal mě líbat. Po chvíli se zastavil. „Stačí?“ zeptal se pobaveně. „Ne“ vydala jsem se ze sebe. Pokrčil rameny a pokračoval. A pak jsme si udělali noc uprostřed odpoledne.

                Leželi jsme vedle sebe na posteli, oba dokonale šťastní. A mým velkým rozpakům mi zakručelo v břiše. Zamručela jsem. Edward se na mě pobaveně díval a pak se něžně zasmál. „No, jo my věčně hladoví…“ zabručela jsem zas. Začala jsem se hrabat zpod peřiny a vstala. Edward mě strhl zpátky. „Něco ti donesu.“ „Tak to ani náhodou. Moc mě rozmazluješ!“ vytkla jsem mu. Věnoval mi dlouhý polibek. „Co jsi říkala?“ Podvodník jeden! „Že si zajdu dolů něco udělat“ stála jsem si na svém. Zmizel z pokoje. Povzdechla jsem si, ale na truc jsem se oblékla a vydala jsem se za ním. Srazili jsme se ve dveřích. Zlobně si mě měřil. Já se naproti tomu zářivě usmála. „Díky“ řekla jsem, dala mu pusu na čelo. Popadla jsem jednou rukou tác, který nesl a druhou jsem spojila s tou jeho. Sešli jsme schody a už byl slyšet hlasitý smích. Emmett opět bavil všechny přítomné i nepřítomné. „Kdepak jste byli?“ popichoval nás. A všichni se znovu zasmáli. Rozpačitě jsem sledovala strukturu podlahy, což je ještě víc rozesmálo. Dostala jsem geniální nápad. „Byli jsme u nás v pokoji a hráli si na tebe a Rose!“ odpověděla jsem mu a pak jsem pokračovala. „Co takhle si udělat malou oslavu? I PŘES NOC! Budem tancovat a tak!“ vypálila jsem na všechny, ale vrhla jsem pohled speciálně na Emmetta s Rose. Ti něco zaprskali a odporoučeli se. Další výbuch smíchu. Alice mi ukázala zdvižený palec a uznale pokývala hlavou. Jasper se k ní přidal. Zašli jsme s Edwardem do kuchyně. „Bells, ty jsi prostě dokonalá!“ zašeptal mi ucha a zachechtal se. Musím uznat, že jsem se mi fakt povedlo. Našla jsem si koníčka na celou věčnost – provokovat Emmetta…