Tahle povídka je o Jessice . je z jejího pohledu a začíná chvíli před tím, než přijede Bella a Cullenovi. Je to moje první povídka tak to není nic moc no. A omlouvám se za chyby který tam určo budou...

1. kapitolka

Noví studenti. Chjo, zase ta škola. Se na to můžu vykašlat. Rozespale vylezu z postele a naštvaně vypnu budík. Proč se musí vstávat tak debilně brzo?! Zajdu se do koupelny trochu upravit, abych vypadala jako člověk. Kupodivu se mi to podaří. Mé dlouhé zrzavé vlnité vlasy se mi podařily dát do culíku s pár uvolněnými prameny, mé zelené oči jsem jemně zvýraznila černou řasenkou a na plné rty hodila bezbarvý lesk. Moje skříň je sice plná oblečení, ale měla bych zase zajít nakoupit nějaké to nové oblečení. Nakonec jsem vybrala mé oblíbené tmavé rifle, světle zelené triko za krk, k tomu černý krátký svetřík, kabátek po kolena a botky a můžu vyrazit. V rychlosti do sebe hodím snídani rozloučím se s rodiči, kteří mi oplatí pozdrav a vyrážím do naší nudné střední školy ve Forks.

Mám své auto je mezi těmi lepšími v tomhle městečku. Pustím si rádio a poddám se svým myšlenkám. Mike o mě vůbec nestojí. Ne že bych vypadala tak příšerně, ale on se radši zajímá o nafoukanou Kyru Radclifeovou. Nechápu. Jo, je hezká! Jo je bohatá! ALE NEUVĚŘITELNĚ NAFOUKANÁ A OPOVRHUJE OSTATNÍMI A ONI SE JÍ JEŠTĚ PLAZÍ U NOHOU. JEŽIŠI !!!! ŘÍTÍM SE NA STŘÍBRNÉ VOLVO! POSLEDNÍ CO ZASLECHNU JE HLASITÁ RÁNA A POTOM ....temnota, ale ještě vnímám vzdálené hlasy a cítím jak mě někdo opatrně zvedl a přímo nadlidskou rychlostí se mnou někam běží a pak už jsem se propadla do bezvědomí.......

Pomalu pociťuji bolest, která se stále stupňuje. Slabě zasténám. Okamžitě se mě někdo dotkne až nepřirozeně ledovou rukou. No to je paráda. Tak já nabourám a všímám si jaká je ruka, která mi měří teplotu. Nepraštila jsem se do hlavy?!

,,Bude v pořádku.“ Slyším něčí příjemný hlas a otevírám pomalu oči.

Ležím v nějakém pokoji a nade mnou se sklání nádherná tvář. Přemýšlím jestli náhodou nejsem v nebi a tohle není anděl, jenže to by mi tak netřeštila hlava a nebolelo celé tělo. Zlatovlasý doktor si všiml, že jsem vzhůru a ustaraně se na mě podíval:,, Jak ti je?“

Než jsem stihla odpovědět vrhne se na mě mamka, přes její rameno se na mě úlevně usmívá taťulda.

,,Tohle už nám nedělej ,Jess“.

,,Klid mami, jsem v pohodě až na to že mi připadá, že mám v hlavě střepy a cítím se jako by mě přejel parní válec, ale jinak všechno dobrý:D.“ ušklíbnu se a pokusím se posadit, v čemž mi zabrání můj doktor se slovy: ,, Jen ještě lež musíš odpočívat.“

,,Co se mi vlastně stalo? S mým štěstím nejsem daleko od pravdy. Pamatuju si jen že jsem nabourala a někdo mě odnesl pryč. Víc nic“

,, Můj syn tě odvezl sem do nemocnice a my tě museli operovat. Měla si vnitřní krvácení a máš zlomená 2 žebra a nohu.“ odpoví doktor a na jeho tváři se objeví ustaraný výraz.

,,Vážně? No to jsem se docela činila že?“ no to jsem vážně šikula. Nic horšího se mi stát ani nemohlo a to jsem chtěla jet brzy nakupovat nové věci na sebe.

,,No to ses teda činila. Necháme si tě tu týden a pak můžeš domů.“ oznámí mi ten anděl(doktor) a odejde.

Ježiši dyť oni dnes měli přijet noví studenti a já si zrovna musím nabourat. Mám vážně štěstí: P. nezačala šklebit. Když konečně popadli dech napomenula mě mamča, že bych měla spát a vystrkala ještě stále se smějícího tátu ze dveří. S radostí jsem ji poslechla a za chvíli se propadala do říše snů.

,,Paráda! Dneska měli přijet ti noví studenti a já si trčím v nemocnici se zlomenýma žebrama a nohou. Co víc si přát!“ ironie ze mě přímo srší jak se vztekám. Konečně se v té naší nezáživně miniaturní škole něco děje a já jsem havarovala do háje s tím!

,,Jess ty se nikdy nezměníš“ rozesměje se táta na celé kolo. No tak fajn ještě se mi tady začnou smát! Na zabití.

,,Měl bys mě litovat!“ pokusím se zamračit, jenže tátův smích je nakažlivý a za chvíli se rozesměje i máma nakonec i já, což jsem neměla dělat, protože mě v zápětí rozbolel bok a já měla co dělat, abych se nerozbrečela.Potom co se máma konečně dosmála vystrkala ještě stále se křenícího tátu ven ze dveří . ,, měla bys spát Jess.“

,, No jo už chrním“
A vážně jsem za chvíli spala.




Když jsem se vzbudila, slyšela jsem dva hlasy. Mlely tak strašně rychle, že jsem nerozuměla. Buď mám zpomalený mozek, nebo oni měli moc rychlou pusu. Podívala  jsem se, kdo je původcem a strnula jsem. Byl tam můj doktor a další naprosto božský a úžasný kluk v asi tak mém věku. Jeho bronzové vlasy byly rozcuchané a pár pramenů mu spadalo přes nádherné zlaté oči, které byly naprosto totožné s těmi doktorovými. Nejspíš to byl jeho syn. Cítila jsem se naprosto odpočatá jen ta hlava třeštila tak strašně, že se to skoro nedalo vydržet. Bylo to horší než předtím. Po chvíli si konečně všimli, že jsem vzhůru a přestali konečně něco nesrozumitelného mlít. Ten mladší a naprosto úžasný přešel až k mé pravé straně postele. Když byl až u mě má hlava přímo explodovala........