Live Changes
Autorka: Deatonna
26. kapitola
Uběhl asi měsíc. Začlenila jsem se do smečky a dělala konečně to, co
jsem měla už dávno. Učila jsem se ovládat, bojovat, lovit.. to, co
vlkodlaci dělají.
Mému vnitřnímu zvířeti se to samozřejmě líbilo, a mě nakonec taky, takže
jsem spolu vycházeli.
Jak by se i to taky mohlo nelíbit, když jsem mohla být všude s Chrisem..
Náš vztah, naše pouto jeden k druhému, bylo neskutečně silné. Vášnivě a
hluboce jsme se milovali…
Šla jsem zrovna z práce domů. Chris mi volal, že musí narychlo něco
opravit, takže přijde trochu pozdějc.
Zapla jsem televizi a bezmyšlenkovitě přepínala kanály, když jsem
uslyšela hlasatelku zpráv oznamovat dnešní datum.
Do kalendáře jsem se často nedívala, ale teď jsem se zarazila. Duben
jsem nikdy neměla ráda… v dubnu zemřel Harry, můj táta..
Ze vzpomínání mě vytrhl konec zpráv a hlasitá reklama. Vypla jsem to.
Chvíli jsem jen seděla na gauči a koukala neznámo kam, než jsem očima
zabloudila k jedný skříni.
Často jsem jí neotvírala, ale teď jsem k ní šla a vytáhla fotoalbum.
Měla jsem tam fotky už od narození, ale ty jsem teď přeskočila. Chtěla
jsem si připomenout ty hezký chvíle s tátou.
Byly to pěkný fotky a já se nad nima usmívala. Neuvědomila jsem s, že
brečím, až když pár slz pomalu steklo po fólii fotek, na které jsem se
dívala.
Uslyšela jsem klíč v zámku a uvědomila si, že je to Chris.
Setřela jsem si slzy a odložila album. Nechtěla jsem, aby mě takhle
viděl.
„Lásko?“ řekl Chris se zvláštním podtónem v hlase a šel ke mně.
„Ahojka.“ snažila jsem se o veselej hlas, ale tak nějak se mi zadrhl.
Asi jsem brečela dýl, než jsem si uvědomovala.
Sedl si ke mně a jednou rukou mě objal. Pozorně se mi díval do obličeje
a pak mě pohladil po tváři. „Ty si brečela?“ zeptal se mě jemně.
Nevydržela jsem ten jeho pohled a uhnula očima.
Vyklouzla mi další slza. Rychle jsem jí setřela a natáhla se pro album.
„Ukážu ti, jak jsem vypadala jako malá. Někde mě určitě ani nepoznáš.“
usmála jsem se na něj.
Smutně se na mě díval.
Políbila jsem ho. „Sem v pohodě.“
Otevřela jsem album na první straně, kde jsem měla fotku v zavinovačce a
bylo mi jen pár dní.
„Už jako malinkatá si byla krásná. To mě vůbec nepřekvapuje.“ Láskyplně
se na mě díval.
Usmála jsem se na něj a pohladila ho po tváři.
Vážně jsem mu ty fotky chtěla ukázat. Chtěla jsem umět mluvit o svej
minulosti a ne před ní pořád zbaběle utíkat a schovávat se do kouta, ale
nešlo to.
Chtěla jsem se usmívat jako na těch fotkách, vždyť jsem na nich byla
šťastná! Chtěla jsem mu je popisovat, ale místo toho mě přepadával
smutek a víc a víc slz se objevovalo na mé už dávno ne suché tváři.
Chris album zavřel a položil ho na stolek. Přitáhl si mě k sobě, objal
mě a utěšoval.
Ale nebylo to jako dřív, když jsem byla sama. Teď jsem byla smutná, ale
ne nešťastná. Bolelo mě to, ale ne tolik, protože jsem byla s Chrisem.
No jo…
Snažila jsem se uklidnit. Po několika nepodařenejch pokusech jsem
přestala brečet. Chris mě hladil po vlasech.
Chvíli jsem přemýšlela a nakonec na něco i přišla.
Odtrhla jsem obličej od jeho hrudi a trička, co jsem mu totálně zmáčela
a trochu se narovnala, abych mu viděla do obličeje.
Tvářil se smutně a já se cítila provinile, protože to bylo kvůli mně..
„Za pár dní to budou tři roky, co táta.. Napadlo mě.. že bysme mohli
zajet do La Push, na pár dní.. Myslim, že by byla mamka ráda. Už dlouho
tě chce poznat, tak by se možná trochu rozptýlila..“ koukla jsem se na
něj tázavě.
Nedokázala jsem si představit, že bych tam jela sama..
„Moc rád ji poznám.. Jestli vám to pomůže, budu ještě radši.“ Pohladil
mě po tváři a setřel mi poslední zatoulané slzy.
„Děkuju.“ zašeptala jsem a objala ho.
„Promiň, že jsem pořád tak… nevyrovnaná. Máš se mnou samý starosti..“
řekla jsem potichu.
Mrzelo mě to a chtěla jsem, aby to věděl.
„Ne, nemluv takhle Leah, to není pravda. Neměla si to v životě lehký, a
já chápu, že je to pro tebe těžký. Chtěl bych ti nějak pomoct, zbavit tě
toho smutku, ale nevim jak..“
Jeho hlas byl prosycený bolestí. Přesnej opak toho, co jsem chtěla…
Podívala jsem se mu do očí a dala mu ruku na tvář.
„Ty už si mi dávno pomohl, Chrisi. Dal si mi možnost milovat tě a
zaplnit tak svoje srdce láskou k tobě. Díky tobě mě to tolik nebolí, jen
díky tobě.“
Nadechl se, a chystal se něco říct, ale pak zase pomalu vydechl. Díval
se na mě neuvěřitelně krásným pohledem. Jakoby se zastavil čas.
Připadalo mi, že v těch jeho půlnočně modrých očích můžu spatřit celou
oblohu.
Jednou rukou mě pořád objímal a druhou si přitáhl můj obličej a začal
mě jemně líbat..
Koukala jsem se z okna a poznávala krajinu kolem. Zase na mě dolíhal ten
tíživej pocit, kterým jsem se dusila ten poslední rok, co jsem strávila
zavřená v La Push.
Vybavovaly se mi nejrůznější vzpomínky, na Annie, tátu..
Ne. Tohle musim zvládnout. Odjela jsem a vlastně ani nepřemejšlela, že
tam nechávám mamku samotnou. Bylo to sobecký. Kdo ví, jak to zvládá.
Taky jsem mohla víckrát zavolat Sethovi a zjistit to. Sem blbá.
V dálce jsem zahlídla kus rybníku a další vzpomínky mě zaplavovaly.
Často jse chodila s taťkou rybařit. Bylo to fajn.
Ucítila jsem Chrisovu ruku na své tváři a vytrhla se z přemýšlení.
„Lee?“
„Promiň, říkal si něco?“ zeptala jsem se roztržitě.
„Třeseš se.“
Koukla jsem se na svoje ruce. No jasně..
„To všechny ty vzpomínky..“ zamumlala jsem a snažila se soustředit,
abych to ovládla. Za ten měsíc jsem to hodně trénovala, tekže už to pro
mě nebylo tak složitý to potlačit. Teď mi to šlo přeci jenom hůř,
protože jsem se nedokázala tolik soustředit. Tohle celý bylo pro mě
hodně náročný. Novinka, já vim..
Chris sundal jednu ruku z volantu a chytnul mě za ruku. „Zvládneš to.
Bude to v pořádku. Sem tady s tebou.“
Jo, byl tu se mnou. To proto jsem to celkem zvládala.
Naklonila jsem se, dala mu pusu na tvář a opřela se o jeho rameno.
„Děkuju. Moc to pro mě znamená, že si tu se mnou..“
„Já bych tě ani samotnou nepustil. Nevydržel bych to bez tebe tak
dlouho..“ řek mi něžně.
Přitulila jsem se blíž k němu. „Ani já bez tebe.“ zašeptala jsem.