Live Changes

Autorka: Deatonna

24. kapitola

V práci mě to přišlo nekonečný.

Nebylo tam moc lidí, tak jsem většinou jen seděla za barem a něco leštila.

Úplně jsem u toho usínala, přeci jenom jsem minulou noc nespala a teď se to začlo hlásit.

Musela jsem pro jednu bednu lahví do skladu a ještě než jsem vešla zpátky, jsem věděla, že je tady.

Opíral se o pult a vypadal naprosto božsky.

Všechna ta ospalost a znuděnost byla pryč.

„Čauky, lásko.“ řekl a dal mi pusu.

„Ahojka.“ skoro jsem vrněla blahem.

„Koukni, koho sem přemluvil, aby šel se mnou.“ zašeptal mi do ucha Chris.

Koukla jsem se, dam se dívá a spatřila Derika.

„Super.“ řekla jsem potichu, aby nás nezaslechl, „myslíš, že to pomůže?“

„Uvidíme.“ mrknul na mě.

„Takže.. co si dáte?“

„Hm..“ řekl Chris a podíval se na Derika. Když v tom vyšla zpoza rohu Amber a už si to k němu šinula s bločkem v ruce. Derik vzhlídnul a podíval se na ní. A v tom se to stalo.

Cejtila jsem to jen trochu, protože to prožíval Derik, ale jako vlkodlaci jsme byli propojení.

Otisknutí. Velkej nával emocí. Vyvolalo to ve mně vzpomínky na náš otisk s Chrisem a cítila jsem, jak se mi klepou ruce. Zavřela jsem oči a snažila se soustředit, zahnat to zvíře ve mně do kouta.

Ale vzpíralo se, protože chtělo ven. Samozřejmě, byla to jeho přirozenost, moje přirozenost. Já to prostě pořád ignorovala, ale bylo to tak. Čím víc jsem se neproměňovala, tím to bylo horší a zvíře ve mně neutěšenější a bojovnější.

Teprve teď jsem to pochopila. Jako vždycky si za to můžu sama.

„Leah!“ slyšela jsem Chrise říct naléhavě. Asi to muselo bejt dost viděl. Sakra.

Otevřela jsem oči. „Pojď se mnou.“

Šla jsem rychle do skladu.

Opřela jsem se o zeď, zavřela oči a zhluboka dýchala.

Stisknul mi ruce a konejšivě mi po nich přejížděl palcem. Jemu se ruce vůbec neklepaly.

„Seš tak krásně klidnej, proč mi to nejde ovládat?“ řekla jsem zoufale.

„Je to proto, že jsem to ignorovala, že jo? Když jsem se přes rok nepřeměnila, tak se to ve mně nahromadilo a teď to proto nemůžu ovládat, že jo?“ nečekala jsem, co mi na to řekne. Věděla jsem, že je to pravda.

Ale jako vždycky jsem to pochopila moc pozdě.

„Bože, sem tak blbá.“ nadávala jsem si v duchu i nahlas, jako by mi to mohlo pomoct..

„Leah. Podívej se na mě.“ řekl Chris a držel můj obličej v dlaních.

Nechtěla jsem, ale jeho intenzitě v hlase nešlo uniknout.

„Nejseš blbá. Vzpomínáš si jak dlouho trvalo mě, než jsem se dokázal ovládat? Ty si šla dva tejdny po tom, co si se poprvý proměnila do školy, kde byli upíři! To by nikdo nezvládnul. A už vůbec ne se po první přeměně rok neproměnit. Na to si musela mít hodně síly.“

Jedna osamělá slza mi stekla po tváři.

„To nebyla sla. Byla jsem tak moc zhnusená sama ze sebe, že jsem to nedovolila.“ tohle jsem mu nedokázala říct do očí. Tak velkej jsem byla zbabělec.

Jemně mi tu jednu slzu setřel a pak svoje ruce stáhl.

„A teď? Pořád si ze sebe zhnusená?“ zeptal se smutně.

„Ne.“ řekla jsem rychle a podívala se mu do očí. „Nejsem a to díky tobě. Pochopila jsem, že jsme pořád lidi, jen odlišní.. Ne normální lidi, ale rozhodně nejsme monstra.“

„Samozřejmě, že ne.“ řekl jemně, trochu udiveně.

Vzdychla jsem. Už jsem byla klidná, teď spíš vyčerpaná.

Styděla jsem se za to, že jsem tak vyváděla před Chrisem.

„Promiň, že sem byla tak hysterická..“

Objal mě. „Nemáš se za co omlouvat. Já vim, že je to pro tebe těžký. My chlapi se s tim nějak poperem, ale ty si křehká mladá žena..“

Usmála jsem se. „Tak křehká zase ne.“ Jakožto vlkodlak sem měla dost velkou sílu.

„Křehká uvnitř, Leah..“

Uh. Na tom něco bude..

„Ty si na mě tak moc hodnej, až si to nezasloužim.“

„Nesmysl.“ řekl a políbil mě.

„Leah? Leah!“ volala Amber. „Kde sakra je?“ mluvila si pro sebe.

Už jsem si chtěla povzdechnout, když jsem si vzpomněla.

„Takže Derik se otiskl do Amber..“ zhodnotila jsem a koukla na Chrise.

„Uf. Jo, to je síla. Dem, musíme se kouknout, jak to zvládaj.“

Chytnul mě za ruku a šli jsme ze skladu.

„Leah prosim tě kde  - “ začala Amber, jen co sem se objevila ve dveřích, ale pak se zarazila, když uviděla , jak se za mnou vynořil Chris.

„Um. Chris mě pomáhal dole s tou těžkou bednou, víš?“

„Jo, jasně.“ zachichotala se.

„Ehm. Co si potřebovala?“ zeptala jsem se jí rychle a chopila se utěrky. Chris šel za Derikem.

„Najednou všichni něco chtěj, tak sem-“

„Jasně, promiň. Kam mám jít?“

Chvíli jsem lítala sem a tam a obsluhovala načuřený zákazníky a pak jsem mrkla ke Chrisovi.

Říkal něco potichu Derikovi, kterej se tvářil vyjeveně a celej seděl tak nějak ztuhle, kamenně.

Chudák.. je z toho vedle, ale až se to srovná, bude šťastnej. Jako já a Chris. Určitě.

Vzpomněla jsem si, co mi říkal Sam, že starší tvrdí, že otisk existuje proto, aby zocelil smečku. není to nic špatnýho, jak jsem si dřív myslela.. 

Zamilovaně jsem koukla na Chrise.

Vypadal tak nádherně.. a to co mi dneska řekl.. Cítila jsem bušit svoje srdce jen a jen pro něj..

Vzhlídnul, asi vycítil můj pohled, a já měla krásnej výhled to těch temně modrejch očí.

Možná jsem u toho zasněně slintala a tvářila se jako idiot, ale když já ho prostě tak moc milovala..

Svůj pohled mi stále oplácel, než se mě dotkla studená ruka a přerušila jsem to krásný spojení.

„Slečno? Slečno! Píšete si to?“

„Ehm. Jistě. Co jste říkal?“

Hm. Takhle nějak.

Byla sem fakt ráda, když odešel poslední ožrala a my mohli zavřít. Nestihla jsem si nic říct s Amber, ale viděla jsem, jak k jejich stolu občas pokukuje. No, nedivila jsem se jí. Derik z ní totiž nespustil oči a koukal na í jako na poslední vzácnej diamant, kterej každou chvilku zmizí navždycky.

Když jsme zamykali, Amber se ke mně přitočila.

„Hele ty znáš toho kámoše Chrise?“

Slyšela jsem, že jsou kluci na parkovišti. O něčem se dohadovali.

„Jo, trochu. To je Derik.“

„Ahá.“ řekla zamyšleně.

„Líbí se ti?“

„Je fajn.“ zachichotala se.

„Mluvila si s ním?“

„Né , to né.“

Hm, to mi na Amber moc nesedělo.

„Můžu vás představit..“ navrhla jsem jí opatrně.

Nevěděla jsem, co si řekl s Chrisem a nechtěla jsem se do toho nějak motat, ale tak snad se nebude zlobit..

Koukla jsem se jejich směrem, přestali se dohadovat a poslouchali nás.

„Vážně?“ zeptala se nadšeně.

V duchu jsem si oddechla. Aspoň že tak. Co na to Derik, to sem netušila. Zase jsem se na ně nenápadně koukla. Chris na mě mrknul. Tak snad dobrý…

„Jasně, tak dem.“ řekla jsem jí rychle, než něco postřehla a vyrazila k nim. No vlastně.. byla tma, takže Amber toho asi moc neviděla, s tou jednou chatrnou lampou na parkovišti..

„Čau Deriku.“ pozdravila jsem ho.

„Ahoj.“ řekl, ale díval se na Amber. Tím pohledem, takže amber se trošku začervenala a koukla se do země.

„Ehm. Mou kamarádku Amber asi ještě neznáš.. Amber, to je Derik, Deriku, Amber.“

Jo, tak tohle bylo fakt jen trochu trapný. Podali si ruce a dali pusu na tvář a viděla jsem, jak jí Derik jen neochotně pouště.

Jo, tomu jsem naprosto rozuměla.

„No, já už musim, Amber. Takže, mějte se.“

Chris mě vzal za ruku, rozloučil se s nima a šli jsme.

Počkala jsem, než jsme byli dál a pak se ho zeptala na Derika.

„Byl z toho úplně vykolejenej. Víš, on moc nevěřil celý tý věci s otiskem a teď najednou se mu to stalo.. Byl děsně rád, že si je představila, on moc neumí udělat první krok..“

Přikývla jsem. Tak aspoň že tak.

Počkat. „Nevěřil? Myslel si, že sis to vymyslel?“ zamračila jsem se.

„To ne, ale tak nějak nevěřil, že by to potkalo i jeho.“

Usmála jsem se. Dřív jsem si myslela to samý.

No jo, copak já. Já sem se sekla ve spoustě věcech..

Protřela jsem si oči a potlačila zívnutí. Na to jsem teď nechtěla myslet.

Chris mě chytl jednou rukou kolem pasu. „Jsi unavená?“ dal mi pusu do vlasů.

„Jen ospalá.“ usmála jsem se líně. „Máš dneska něco na práci?“

„Vůbec nic.“ řekl povzbudivě.

Objala jsem ho oběma rukama kolem pasu.

„Můžu si tě teda přivlastnit?“

„Navždycky.“

Líbla jsem ho. „Miluju tě.“

„Já tebe taky.“

Měla jsem strašnou chuť přilepit naše rty k sobě a nikdy je neoddělit, ale přeci jenom, byli jsme na ulici.

Konečně jsme došli domů. Zamířila jsem rovnou do kuchyně, protože jsem měl žízeň.

„Dáš si taky?“ zeptala jsem se Chrise s minerálkou v ruce a hledala čistý skleničky. Ne moc úspěšně.

„Skleničku nepotřebuju.“  pobavení v jeho hlase se nedalo přeslechnout.

Otočila jsem se a viděla, jak se směje. Tak moc mu to slušelo..

Chvíli jsem se kochala tím pohledem a pak ho chytla za ruku a přitáhla k sobě.

Byl přeci jenom trochu vyšší než já, takže jsem na něj trochu vzhlížela.

Ale když jsme byli v tej kuchyni..

Odsunula jsem pár talířů a vyhoupla se na linku.

Zlehka, samozřejmě.

Objala jsem ho kolem pasu. Vyplnila jsem tím všechny mezírky mezi námi a dokonale cítila jeho svalnatou hruď.

Přišlo mi, že bych takhle mohla být věčně. Jen se ztrácet v jeho očích a být mu tak blízko.

Cejtila jsem k němu nepopsatelně obrovskej cit. Moje srdce bylo naprosto plné lásky k němu.

Pohladil mě po tváři a pak přitiskl svoje něžné a zároveň hladové rty na mé.

Po nekonečně dlouhé době jsme se od sebe odtrhli.

Párkrát jsem zamrkala, než si moje ospalý oči přivykly světlu.

„Už si měla dávno spát.“ pošeptal mi do ucha.

„My nepotřebujem tolik spát.“ zopakovala jsem jeho slova, který mi řekl, když jsem kárala já jeho.

„Ne, ale ty teď očividně jo.“ usmál se, když jsem zívla, ještě než to dořekl.

Zasmála jsem se.

Lehce mě nadzvednul a postavil na zem.

Popadla jsem zapomenutou minerálku a vedla ho do ložnice.