Live Changes

Autorka: Deatonna

19. kapitola

Jasně, že mě jeho hlas byl povědomej. Protože sem ho znala.

Damian.

Celá jsem se klepala a nedokázala tomu zabránit. Popadl mě vztek. Damian?!

Vycenila jsem na něj zuby. „Damiane..“ zavrčela jsem.

Chris se postavil těsně vedle mě do obranný pozice. „Ty ho znáš?“ zeptal se mě, ale očima pozorně sledoval upíra.

Ten přimhouřil oči jako kdyby vzpomínal.

„Ah! už vim! Jak jsem mohl zapomenout.. naše statečná holčička...,“ řekl výsměšným tónem.

„Copak ty ses probudila? A já už se radoval, že sem zbavil svět dalšího tupýho vlkodlaka..“ řekl zklamaným tónem.

Chris na něj začal zuřivě vrčet a postavil se přede mě.

„Jak se má tvůj kamarád? Poslal ti zprávu z pekla? Abys věděl, co tě čeká?“ věděla jsem, že ho Sam a ostatní zabili, ale netušila jsem, že Damian jim zdrhnul.

Vycenil na mě zuby a v očích mu zašlehaly rudé plameny.

To mi bylo ale jedno. Víckrát už nezdrhne.

Nechala jsem všechen ten vztek, všechno to proč vyplout na povrchl a hodlala to využít. Vyklouzla jsem Chrisovi a rozběhla se k upírovi.

Slyšela jsem „Ne, Leah!“ Ale byla jsem už dávno rozhodnutá. Ten kretén za to zaplatí.

A v tu chvíli mi bylo naprosto jedno, že se přeměnim. Nechala jsem všechny svý zvířecí instinkty, aby mě ovládly a vítala jsem je. Byla jsem moc rozzuřená.

Taky naproti mně vystartoval. V běhu jsem se přeměnila a narazila do něj. Zasekla jsem do něj drápy a trhala a šrábala.

Ucítila jsem škubnutí. Chris se přeměnil.

I když jsem byla o dost vyšší než Damian, podařilo se mu mě z něj schodit. Kroužili jsme kolem sebe a vrčeli na sebe. Začal ustupovat do lesa.

Na to zapomeň.  pomyslela jsem si.

Nadběhnu mu. řekl Chris

Sekla jsem upíra do obličeje a on se otočil a začal zdrhat. Ale Chris tam na něj čekal a škubnul s ním. Hodil ho na jeden strom a utrnul mu ruku.

Damian řval bolestí a nadával. Na nic jsem nečekala a začala mu trhal další části těla. Chris ho podržel, aby mi nezdrh a postupně jsem ho roztrhala celýho.

Byla jsem pořád strašně rozzuřená a to mi dodávalo sílu, ale když už byl mrtvej a na kousky, cejtila jsem se hrozně. Panebože, vždyť jsem ho jen tak, bezcitně zabila…

Je to naše práce, Leah… naše povinnost, od toho jsme tady.. Tys ho znala?  řekl mi v hlavě Chris.

Jo.. bylo to, když Annie... řekla jsem mu.

To byl ten, co jí přeměnil?

Ne. Byl tam ještě jeden. Počkej.. ukážu ti to.. řekla jsem mu.

Nemusíš. Vím, jak je to pro tebe těžký, na to vzpomínat..

Ne, já chci, abys to věděl.. Zavřela jsem oči a vybavila si ten den…

Zavrčel, když viděl, jak mě Damian celou páčil a lámal mi kosti v těle. Slyšela jsem, jak si pomyslel, že je rád, že sme ho zabili.

Ukázala jsem mu i to, jak jsem byla u Cullenů a viděla Annie..

I když jsem měla zavřený oči, vyklouzla mi slza. Pochybovala jsem, že mě to někdy přestane bolet..

Cítila jsem, jak mi čumákem zajel do srsti ve snaze mě utěšit.

Už jsem se pomstila, nemělo by to přestat bolet?

Na tenhle druh bolesti nepomůže pomsta..

V tom se k nám  připojili ostatní.

Chrisi? Leah?! Co se to… ale už se neptali, protože jim to Chris ukázal. Musela jsem uznat, že i když mě tahle schopnost štvala, občas byla užitečná.

Aah. škoda, že sem to prošvih.. byla by sranda.. pomyslel si Derik a vynořil se i s ostatníma z lesa.

Zavrčela sem na něj. Strašná sranda.. řekla jsem mu v duchu naštvaně a bohužel jsem si znova vzpomněla, jak mě tenkrát napadl. Jemu jsem to nechtěla ukazovat.

Uu.  Sorry. Nevěděl sem, že je to osobní věc..

Přikývla jsem a otočila od nich hlavu směrem k lesu. Snažila jsem se na nic nemyslet, ale po tom boji sem byla děsně mimo. Nikdy jsem se s nikým neprala, krom toho dne, na kterej sem chtěla tak moc nemyslet, a rozhodně jsem nikoho nezabila.. až do teď.. Hmmm..

Budem potřebovat benzín a oheň. Seženete to?  zeptal se Chris ostatních.

Jasně.

Hned sme tady s tim.

Ok.

Dík. řekl Chris.

Trochu jsem se vynořila z usilovného snažení se na nic nemyslet. Na co to potřebuješ?

Musíme tady trochu uklidit..

Cože?

Takhle se ničej ostatky upírů a celkově upíři. Musíš je spálit. To si nevěděla?

Ups.. No.. já sem se těm Samovejm lekcím o vlkodlacích dost vyhejbala..  Jako čert kříže..

Tak smutně se na mě podíval.. Myslel na to, že mu je líto, že se k tomu takhle stavim a chtěl by mi nějak pomoct, ale nevěděl jak.

Přišla jsem blíž k němu. Nebuď smutný. Navíc mi pomáháš. Když si se mnou, je mi mnohem líp..  řekla jsem mu popravdě.

Vážně? Ale já sem taky vlkodlak…

Koukla jsem se do země. Jo.. a.. i když si to nechci připustit, tak to znamená, že jsem asi…že mám asi fakt předurčený bejt vlkodlak… Normálně bych mu to asi neřekla, ale když byl v mý hlavě, bylo to tak trochu nevyhnutelný. Ale zjistila jsem, že mi to ani nevadí. Že mu to chci říct, aby věděl, co cejtim a mohl mi víc porozumět..

Leah… ale na tom není nic špatnýho… Ty to pořád bereš jako nějakou nemoc či co. Jo, sme odlišný, ale v tom dobrym smyslu..

Asi máš pravdu.. řekla jsem mu trochu vyhýbavě. Budu si na tu myšlenku nejdřív muset zvyknout…

Přišli kluci, nezměněný, a nesli kanystr.

Chris nanosil na hromadu kusy upíra. Neřekl mi, abych mu pomohla, ale asi mi vyčetl z hlavy, že bych se toho parazita už za nic nedotkla.. už mi to stačilo… fakt..

Z toho smradu z benzínu se mi dělalo blbě, ale nemělo to nic proti tomu, co jsem cítila, když tu bílou hromadu zapálili. Myslela jsem, že se mi rozleptaj dutiny. Chlupy se mi zježily odporem a určitě jsem vypadala jako dikobraz, kvůli těm mejm neostříhanejm vlasům.

Odvrátila jsem do toho hlavu a snažila se moc nedejchat.

Bože, to je děs.. to je normální, že to takhle smrdí?

V lidský formě to tolik cejtit není, ale jo, takhle smrdí každej spálenej upír.

Hm… nevim, jestli bych se dokázala přeměnit… Když tady není Sam.. řekla jsem Chrisovi váhavě a s obavou. Minule mi to trvalo tak dlouho… a nebylo to zrovna příjemný..

Cukla jsem hlavou a snažila se na to nemyslet. Jak jsem se dlouho nepřeměňovala a vzdorovala tomu, každá přeměna mě hodně bolela. Jen v návalu adrenalinu jsem si to neuvědomovala.

Nemusíš se přeměňovat.. můžem běžet kousek dál, proti větru..

Měla jsem dvě možnosti. Poblít se nebo si jít zaběhat. 

Běžela jsem.