Live Changes
Autorka: Deatonna
14.
Vzhledem
k tomu, že mi už vlasy dost dorostly, tak to nebyl moc dobrej běh. Dost
jsem zakopávala a byl to děs. Připadala jsem si jako kompletní idiot.
Měla by
ses ostříhat.. to byl Chris.. no super. tak on nedá pokoj.
Neraď
zavrčela jsem, ale zrovna jsem znova zakopla, takže to nebylo moc
efektivní. Slyšela jsem, jak potlačil smích.
Bože. Proč ho
vlastně poslouchám? Můžu to dojít přece v pohodě pěšky..
Zastavila
jsem se a chtěla se přeměnit, ale nic.
Trochu jsem
znervózněla. Zavřela jsem oči a snažila se soustředit. No tak.. no
tak.. pobízela jsem se v duchu. Ale nic. Ani jsem se nezačala
klepat.
Co se
děje? Proč se nemůžeš přeměnit? slyšela jsem Chrise. Zněl
starostlivě, nebo se mi to jen zdálo?
Nic. Nech
mě. Odbyla jsem ho. Potřebovala jsem se soustředit. Představila jsem
si své lidské tělo, do každé částečky jsem se snažila vžít. Začala jsem
se trošku klepat. Ne, to se mi jen zdálo.
Zakňučela
jsem a lehla si na zem.
To snad ne.
To budu v týhle podobě trčet napořád? Za co mě kdo trestá?
Přikryla jsem
si oči tlapama. Kéž bych se mohla schovat před celým světem…
Někdo mě
dloubnul čumákem. Lekla jsem se a vyskočila.
Byla jsem tak
zahrabaná v sebelítosti, že jsem ho neslyšela přijít.
Neřikala
jsem ti, že tam máš počkat? zeptala jsem se ho, tentokrát už ne ani
tak naštvaně, jako unaveně.
Asi jo..
řekl a zase mi zíral do očí. Začala jsem se v nich topit. Je to snad
hypnotizér, či co?? Sakra…
Uhnula jsem
pohledem a vydala se pryč.
Kam deš?
pomyslel si a jeho tón jasně vřel nesouhlasem.
Domů.
Kam jinam?
Vždyť se
nemůžeš přeměnit..
Já… nějak
to ze sebe setřesu…
Začal se
smát. Teda znělo to jak štěkání, ale stejně to bylo pěkný.
Zamračila
jsem se. Na co to sakra myslim?
Co je tady
k smíchu? pomyslela jsem si, už zase naštvaně. To, že tady musim
trčet, s tebou, a ještě k tomu jako obrovskej chlupatej neandrtálec??
I přes to, že
byl přeměněnej, jsem viděla, že se zamračil. Co to povídáš?
Vzhledem
k tomu, že jsem byla taky v jeho hlavě, jsem pochopila, jak to myslí. Že
nechápe, proč mi vadí bejt proměněná a no.. vlastně že nechápe nic, co
udělám nebo řeknu.
Ne že bych se
mu divila.
Nech to
bejt. To je jedno.
Už s mu
začala tvořit další myšlenka, když se zase přeměnil Sam. Cukla jsem
sebou. Nebyl to příjemnej pocit. Na tolik věcí jsem ráda zapomněla… a
teď.. potlačila jsem vzdychnutí.
Už
vyrážíme. Budem u vás do hodiny.
Hm.
Zamumlala jsem v hlavě. Tohohle sněmu jsem se stejně nehodlala účastnit.
Navíc jsem musela do práce, což byla skvělá omluva.
Hej, Same,
já… nemůžu se přeměnit..
Se divíš?
Kdy naposled si se proměnila? Skoro před dvouma rokama?
Hmm.
Zamručela jsem neochotně a ignorovala Chrisův nechápavý a zvědavý
pohled. Snažila jsem se všechny vzpomínky v hlavě zacpat a utlumit a
zatim se mi to dařilo.
Sam nic
neříkal.
Dohajzlu.
Nechceš doufám říct, že už mi to zůstane??? Fajn, teď sem byla fakt
vyděšená.
Uchechtnul
se. Klídek. To ne. Pomůžu ti. Jako poprvý, co?
A začal na to
vzpomínat. Ale já jsem nechtěla. Nechtěla jsem to vidět a už vůbec jsem
nechtěla, aby to viděl Chris.
Nech toho.
Já si to pamatuju. Bohužel.
Fajn,
fajn. Tak se hned nečerti. Zastavil se v běhu. Takže.. můžem?
Už jsem
chtěla říct jo, když jsem si uvědomila, že ne. Vzhledem k tomu, že se mi
přeměnou roztrhalo oblečení na cucky, nebylo by zrovna nejlepší přeměnit
se před Chrisem..
Otočila jsem
se na něj. Eh…nemohl bys…? Fajn, cejtila sem se trochu trapně.
Zřejmě to
pochopil nebo mě spíš slyšel, jak na to myslim, protože se dal na ústup.
Ještě se
uvidíme… pomyslel s pohledem na mě, když šel pozadu pryč.
Dívali jsme
se chvíli navzájem do očí, pak jsem uhnula pohledem a on se otočil a
běžel pryč.
Co to se mnou
sakra je??
Otiskla
ses.. pomyslel si Sam.
Dík za
připomenutí. řekla jsem mu v duchu kysele. Chtěla jsem bejt už co
nejdřív proměněná, protože Chris se začal ptát ostatních a nechtěla jsem
bejt u toho, až mu budou vykládat nějaký šílenosti o mě a až… až mu
řeknou, co je to otisknutí…
Kdybych se
dneska nešla projít….
Stejně
byste se jednou potkali. To je daný. Osud.
Mlč a
dělej. Okřikla jsem ho naštvaně. Už mě fakt vytáčelo mít pořád
někoho v hlavě.
No jo..
však ty to poznáš… Neodpustil si ještě.