Královně ledu, s láskou Jasper
Autorka: Tracy.Hale
5.
"Není
to nic zvláštního. Jen... vím něco o té Delilah."
Nakrčím
čelo. Jsem si skoro jistá že mi lže. Ale jen skoro, takže možná mluví
pravdu. Ovšem přeruší nás Rosalie, které jakoby se nic nestalo vtrhne
dovnitř.
"Emmette...
potřebuju... s tebou... mluvit."
Nikdy
jsem neviděla Rose takhle nervózní. Emmett na mě hodil zmatený pohled a
omluvně se usmál. Přikývla jsem. Chápu, že Rose je pro něj důležitá. A
přece jen - radši o té Delilah nic nechci slyšet. Stačí mi, že vypadá
skoro dobře jako Rose (čímž je prakticky nadlidsky krásná, což dává
smysl, když je upírka) a Edward ji miluje. Další důvody k depkám už
nechci!
EMMETT
CULLEN
Kráčím
za bohyní, která mě vede nahoru do ložnice. Nemůžu od ní odtrhnout
pohled a hlavou se mi honí miliony myšlenek. Co chce? Promluvila na mě -
to něco znamená. Byla nervózní - to něco znamená. Vše něco znamená a já
nevím co! Už to nevydržím.
Konečně
se otevřou dveře ložnice. Vejdeme dovnitř. Pořád mám zavrtaný pohled na
ni.
Otočí
se, beze slov ke mně přijde a políbí mě.
Je to
neuvěřitelný pocit cítit zase její rty na svých. Jako se topící znovu
nadechne. Když po asi minutě přestaneme, blaženě se na mě usměje.
"Díky,"
vydechnu jen. "Bylo to těžký.... bez tebe."
Pohladím jí vlasy. Po tak dlouhé době je to hotové požehnání.
"Mýlíš
se. To bez tebe." Začne se smát.
Lehce
jí smích oplatím. Od téhle chvíli se věci v mé věčnosti vrátily do
normálu. S Rose pokračujeme v nočním rušení Esmé. Naštěstí nás toleruje,
po takové době bez sebe to i chápe... :-) Ovšem Delilah už se u nás v
domě perfektně zabydlela... Myslím, že to Edward přehání.
ALICE
CULLENOVÁ
Edwarde, vidím, že to dopadne špatně, pokud něco neuděláš.
Zašklebí se na mě.
"Předtím jsi taky viděla to s Bellou a Jasperem."
Vím,
že za to můžu já a že mi teď nevěříš.
Neodpoví. Možná je to kvůli tomu, že právě Bella vchází dovnitř. Posadí
se na nejvzdálenější místo na sedačce od Edwarda a pustí si televizi.
Přepíná programy. Potom nechá běžet MTV, ale nedívá se. Vypadá to, že
nad něčím usilovně přemýšlí.
"Alice?"
Vzhlédnu.
Bella
se mnou nepromluvila od té doby, co jsem se vrátila.
"Já
odcházím. Carlisle a Esmé už o tom ví."
Vytřeštím oči a všimnu si Edwardovi reakce. Tvář mu ztuhne a on není
schopen se ani nadechnout.
"Proč...? Bello... vždyť tohle je tvůj... domov!" začnu zmateně šermovat
pažemi.
"Ty jsi
taky odešla. Nechci tady být, když je tu ona." Bylo jasné, že
myslí Delilah. Ani se chudince Belle nedivím. Edward to přehání. Nevím o
co jemu a Emmettovi jde, ale nic dobrého to zřejmě nebude.
Vidíš, Edwarde? Já tě varovala.
Ej na
mě vrhne zlobný pohled. Nepromluví.
Možná bys měl něco říct.
"Bello,
to není nejlepší nápad." Hlas se mu chvěje.
"Ty mi
do toho laskavě nemluv, když za to sám můžeš."
Eji,
má pravdu. A už teď je pozdě. Je mi líto.
"Není!"
skoro to zakřičel.
Bella
na něj zmateně pohlédne.
"Mějte
se tady hezky."
Potom
vyjde z domu a dá se do běhu. Nikdo z nás ji nechceme dostihnout. Bylo
by to zbytečné.
Opravdu je mi to líto.
"Miluju
ji."
Já
vím, že Bellu miluješ.
"Ale já
nemiluju Bellu."
Tady
něco nehraje. Bojím se, že bude pokračovat. Bojím se, že to myslí vážně.
Doufám, že si děláš legraci!
Výraz v
jeho očích mi jasně napovídá, že nedělá.
"Já
miluju... Delilah."
To
jméno se mi teď příšerně znechutí. Delilah - odplivnutí. Mám chuť tu
Delilah zabít. Už kvůli Belly. A Edward mě zklamal. Myslím, že bych měla
něco udělat. Za vše můžu přece já. A taky už vím, co udělám. A udělám to
HNED TEĎ!