Královně ledu, s láskou Jasper
Autorka: Tracy.Hale
4.
Alice.
Alice. Alice. Prostě se zničehonic objevila před námi. Jasper se
neobtěžoval odtáhnout se ode mě ani pustit můj obličej ze svých dlaní.
Hodila jsem na ní ztrápený a šťastný pohled zároveň. Stála tam jako
krásná socha a vrhala na nás hromy a blesky.
"Alice... co tady děláš?" promluvil na ni Jasper.
"Budoucnost se změnila. Nemilujete se. To vše byla jen domněnka. Zřejmě
vás sblížily mé myšlenky a má vidina budoucnosti."
Teď už
můj obličej opravdu upustil. Hlava mi trochu klesla. Nebo se spíše dala
do normální polohy.
"Co tím
myslíš?" vyřkla jsem. Hlas se mi chvěl. Al si sklíčeně sedla na sedačku
a tvářila se zdrceně.
"Vše to
byla má chyba. Omlouvám se..."
Jasper
ji silně objal a konejšil. Tohle je ta část, kdy má Bella odejít. Kdy
mám já odejít. To taky udělám. V obývacím pokoji na mě čeká Edward, na
tváři potměšilý úsměv. Beze slov si mu sednu na klín a nechám si od něj
hladit vlasy. Ovšem dlužím mu omluvu.
"Promiň, Edwarde. Promiň."
Překvapí mě jeho reakce - sesune mě na sedačku místo něj a vstane.
"Vlastně... chtěl bych ti někoho představit."
Vytřeštím oči. Co se to sakra děje? Žádný happy end? Žádné "A žili
šťastně až navěky"?
Všimne
si mě reakce, kterou si sama nedokážu představit. Vzápětí se vedle něj
objeví krásná upírka. Má rudé dlouhé vlasy a z očí ji jasně plane pár
let věčnosti.
"Díky,
lásko. Udělám to sama. Ahoj, Bello, jmenuju se Delilah."
Měla
jsem pusu otevřenou dokořán a s jistými úseky jí vykoktala: "Těší mě...
Delilah." A potom mi stačilo utéct do své ložnice a upadnout do té
největší deprese za celou svou věčnost.
EMMETT
CULLEN
"Možná
to nebyl nejlepší nápad," zabručím při lovu s Edwardem.
"Ale
byl. Nebo aspoň dobrý když ne nejlepší." Nesoustředím se na lov, když
mluvím.
Kdo
to vůbec je?
"Delilah?"
Jo.
"Upírka."
To
by mě fakt nenapadlo.
Zhluboka se nadechne, nechá kořist kořistí a spustí: "Je z Londýna. Její
bratr mi něco dlužil..."
To
jsi celý ty. Dávej si pozor, je jen otázka času, kdy Belle... dojde
trpělivost.
"Emmette,
nehraj si na velkého bratra. Ty jsi to vymyslel..."
Chceš tím říct, že ponesu i následky?
Představa že mě chce Edward přeprat se mi sice zamlouvala, ale jen do
určité míry.
"Žádné
následky nebudou. Vše dopadne dobře."
To
si nemyslím. Jdu lovit.
Edward
už neodpověděl, jen přikývl. On si nechtěl nechat ujít svou milovanou
pumu a já svého grizzlyho...
BELLA
CULLENOVÁ
Jak mi
to mohl udělat? Nepodvedla jsem ho. Vše byl jen omyl a on to ví...
Připadám si jako bych byla mrtvým člověkem. Nestojím o věčnost bez
Edwarda. Nestojím o nic bez něj!
"Seber
se."
"Od
tebe to zní dobře," ušklíbnu se na Emmetta.
Ještě
neurovnal svůj vztah s Rose a taky na tom není zrovna dobře a rozdává mi
své pošetilé nápady? Sebrat se - že mě to nenapadlo dříve!
"Nebuď
taková. Třeba ta Delilah je nějaká... blbka."
Protočím panenkami. "Ano a proto ji Edward tak miluje!"
"Nemiluje."
"Jako
bys to věděl."
"Líp
než ty."
Dvakrát
zamrkám. Co ví Emmett a co nevím já...? Uvědomí si, že zřejmě si pusu
pustil až moc na špacír a chystá se odejít. Teď ho ale nenechám jít. Teď
opravdu ne. Tohle je příležitost. Něco se děje a on to ví.
"Emmette,
řekni mi, co víš."
Dělá
hlupáka. Jemně do něj drknu.
"Tak
dobře. Ale slib mi, že mě... nezabiješ. Ani Eje!"
Přikývnu a netrpělivě vyčkávám jeho odpovědi.