Královně ledu, s láskou Edward
Autorka: Tracy.Hale
1.
EDWARD CULLEN
Posadil jsem se ke
klavíru a mé prsty začaly hrát známou melodii - ukolébavku mé Belly.
Vlastně už nepatří mně, protože jsem přece sobecký idiot... Dal bych vše
za to, aby tady mohla sedět se mnou. Usmívat se při těch tónech, jako
vždycky dělávala. Já bych skladbu dohrál a mohl bych ji políbit a
pohladit po vlasech. Ovšem jsem tu jen já a křídlo. A mé myšlenky a
výčitky.
Začnu si tiše
pobrukovat. Bello, vrať se... Kéž by mohla vyslyšet mé prosby.
Kde je Delilah?
Otočím se a spatřím
Alici.
"Nevím. Ještě se
nevrátila. Ty ji nevidíš?"
Snažím se, ale je
kolem mě až moc podnětů a hlavně rozrůstající se smečka vlkodlaků, takže
to jde těžko.
"A Bellu vidíš?"
Ne. Zatím ne.
Jen přikývnu a hraji
dál. Ke konci přidám pár tónů - truchlících tónů.
Takhle zničený jsi
byl naposledy...
Nemusela to říkat ani
si to myslet. Tenkrát těch 24 hodin s myšlenkou, že je Bella mrtvá.
Nepůjdeš ji hledat?
"Nechci ji do ničeho
nutit. Až bude chtít přijít, přijde sama. Doufám. Chci, ať je hlavně
šťastná a já se jí už nějak podřídím."
Alice mě potom
nechala dál hrát a odešla. Soudě podle jejích myšlenek za Jasperem. Jsem
zvědav, jak dlouho tato muka ještě vydržím. Myslím ale že dlouho ne.
ALICE CULLEN
Snažím se soustředit,
ale nejde to. Pořád mě ruší vlivy okolí. Nevidím Bellu ani Delilah a to
mě přivádí k šílenství. Jsem si jistá, že ta rudovlasá mrcha nemá žádné
dobré plány. Má beztak něco za lubem a proto je pryč. Jak to mohl Edward
nechat zajít tak daleko?!
"Jdu s Emmettem na
lov. Jdeš taky?"
Pohlédnu do tváře
Jaspera, která se nade mnou právě sklání. Omluvně se usměji a odmítnu.
Poslední dobou mě rozčilovalo být v blízkosti s Emmettem. Možná proto že
je hlavní viník. Jasper mě krátce políbí a odejde. Má už tmavě topazové
oči - lov potřebuje. Já to ještě nějakou dobu vydržím. Znovu se snažím
soustředit. Opět nic.
Po hodině mě to začne
"unavovat". Rozhodnu se jít za Edwardem. Jak na tom asi je? Ani mě
nepřekvapí, když ho vidím zase sedět u klavíru hrát Bellinu ukolébavku.
Můžu ti nějak
pomoct?
Vzhlédne, ale
neobtěžuje se přestat hrát.
"Ne, díky. Ale
vlastně bys pro mě něco mohla udělat."
Pozvednu obočí nad
jeho lstivým úsměvem. Ano?
"Ztišit Emmettovy
hříšné myšlenky. Rose mu právě ukazuje, co se naučila z nového klipu
nějaké zpěvačky na MTV. A je pouze ve spodním prádle. Na tohle se
mi fakt nechce dívat. Myslím, že za chvíli přejde do stádia, kdy na sobě
nebude mít nic."
Neubráním se smíchu.
Zkusím to, ale nic nezaručuju. Znáš Emmetta... a Rose!
Zasměje se se mnou.
Je skvělý pocit slyšet jeho smích po tak dlouhé době smutku. Ovšem ihned
na to se zase ponořený do ukolébavky a nahodí zmučený výraz. S lehkým
povzdechnutím se vrátím zpět do své ložnice a uslyším smích z Emmettovy
a Roseiny ložnice.
"Hey vy dva tam...
Snažím se o koncentraci a Edward o hraní na klavír." Ne že bych si nějak
pomohla. Je to ještě horší... Radši to vzdám a pustím si hudbu. Nějakou
pěkně hlasitou, až se mi kvůli mým citlivým uším rozduní hlava. Smích
ale trochu utichne, což bylo důležité. Ovšem v takhle dokonalém hluku se
má koncentrace ještě více vzdaluje než předtím. Vzdám to. Vypnu hudbu a
vyskočím otevřeným oknem před dům na příjezdovou cestu. Chvíli se
rozmýšlím, co bych tak měla dělat. Z domu se ozývá hra na klavír.
Rozhodnu se jít do lesa. Opravdu jdu - neběhám ani nezrychluji. Jako
bych byla člověk... Po cestě přemýšlím.
V hlavě mi vězí opět
Delilah a Bella. Jsem zvědavá, kdy mi bude dopřáno vidět jejich
budoucnost... V tom ucítím pach kořisti. Je to jen jelen, ale začnu mít
žízeň. Poddám se svým instinktům a jdu lovit. Možná mi to po týdnu
nelovení otevře mysl...