Královna noci

Autorka: Isabella Swan

4. Doktor

   Jeli jsme dlouho. Já jsem opravdu moc nemluvila, až na občasné přitkání ano Carlisle( Esme, Edwarde, Alice) a odporování ne,opravdu ne Carlisle(Esme, Edwarde, Alice, Emmette). Půlku cesty mi Alice vyprávěla co se stalo od doby jejich zmizení. Podrobně a velmi rychle jak je jejím dobrým zvykem. Druhou půlku cesty mě Carlisle podroboval všem testům, na které si byl schopný vzpomenout a kdy se střídají, jsem poznala jen podle toho, že se na chvíli odmlčel potichu si pro sebe mumlal, jak se rozhodoval, který test mu nejvíc poví a který je nejdůležitější. V jednu chvíli to dokonce vypadalo, že zastaví a půjde mě zvážit (i když nevím na čem), aby zjistil jakou mám tělesnou hmotnost, protože jsem mu to nebyla sama schopná říct. Jak dlouho já jsem se nevážila? Asi půl roku? Váha nikdy nebyla to, na co bych kladla přílišný důraz. A chvíli poté Carlisle vzdal své dotazníky, protože sám uhodl, že já už nejsem schopná mu říct něco nového.

   A celou cestu si ze mě utahoval Emmett. Nebyla to taková hrůza jak jsem se bála a byla jsem docela v pohodě, Jasper si ani nestěžoval. Mám dojem, že by se ozval. Nebo snad ne? Jak moji klidnost zčeřily pochybnosti musel to poznat. Myslel na to, protože mne Edward chytl kolem ramen pevněji než předtím, ale v tu chvíli mi to nedošlo. Polekala jsem se. V tuto chvíli jsem měla za to, že to znamená nebezpečí.

„ ŠŠŠŠŠ, Bello klid, nic se neděje…“ začal Edward hned tišit mé obavy.

Takže ne nebezpečí, jen moje obavy. To bylo dobré. Uklidnila jsem se a na Jasperovi bylo vidět, že z něj odpadlo mé napětí. Ale pořád bylo tak divné, vědět, že už nikdy Edward neodejde…

   Přemýšlela jsem, zda počítá s tím, že mě bude muset jednou stejně přeměnit, ale nehýbala jsem s emocemi. Tohle mi zbylo z onoho půlroku, kdy jsem pouze osnovala sebevraždu. Nakonec jsem vzdala myšlení a položila si hlavu na Edwardovo rameno, připravená spát.

   Opravdu jsem usnula i když nevím jak dlouho jsem spala. Vzbudil mě až někdo kdo se mnou silně zatřás, že mám vystoupit, protože pokud jsem si nevšimla Rose sedí u druhých dveří a má dětskou pojistku. Zřejmě Emmett, ale nebyla jsem schopná to ověřit, protože jsem se snažila vyhovět jeho požadavkům a opustit prostory auta, aby mohli vystoupit ti, kteří seděli z mé pravé strany.Když jsem byla venku z auta začala jsem doopravdy vnímat okolí. Právě včas, abych zaregistrovala, že Alice s Jasperem zabouchli Rose v autě. Všichni se náramně bavili až na Rose. Dokonce i Emmett si z Rose utahoval.

  Následující týden za mnou chodil všude Edward jako pejsek, ale mě to nevadilo, protože tohle byl jiný dům než na jaký jsem byla zvyklá. Cullenovi si pořídili nový dům a já jsem v něm bydlela s nimi. Nevěděla jsem jestli jsem v Arizoně nebo na Arktidě, nezáleželo mi na tom. Jediné co mě zajímalo bylo jak nejlépe odpovědět na Carlisleovy otázky, jak potěšit Esme, ale to, co mě zajímalo ze všeho nejvíc byl samozřejmě Edward. Po týdnu jsem si něco uvědomila.

„ Edwarde, kdy jsi byl naposledy na lovu? Myslím, že za ten týden jsi nebyl pryč.“

„ Dva týdny lásko,“ opravil mě, ale nevyvracel, že nebyl na lovu. To bylo zlé. Znamenalo to, že bude muset aspoň na chvíli pryč.

„ Měl bys jít na lov. Musíš mít velký hlad…“

„ Mám, ale jestli to znamená jít od tebe… tak nikam nejdu!“

„ Díky… ale vždy se můžeš vrátit. Ty bys to měl vědět…“ poděkoval mi za ta slova pohledem. Ujistil se, že mi nic nebude chybět a když jsem si šla lehnout, tak vyrazil. Měla jsem dojem, že jsem usnula. Ale asi jsem se mýlila. Edward se vrátil. A natáhl se po mě. Přirozeně jsem se natáhla k němu. A on skočil. Byla to první chvíle kdy mne vyděsil…