Kéž by to byl sen

Autorka: Mája

Tato kapitola je celkem zkrácená. Nechtělo se mi všechno vypisovat dopodrobna. Snad se nebude moc zlobit.Ale takhle je to podle mě lepší.

6. kapitola Velká rána

   „Možná si říkáte, že jsme šli na to moc rychle, ale nám to nepřišlo. Po škole jsme šli ke mně domů a vyčkávali na moji rodinu. Kdybych řekla, že neměli námitky, tak bych lhala. Mamka z toho byla pořádně v šoku a snažila se nám to rozmluvit, ale marně. Po čase se s tím celkem smířila, no ono jí nic jiného nezbývalo. Svatbu jsme hned neplánovali, předností byla moje maturita. Tu jsem naštěstí udělala, ale s odřenýma ušima (pořádně odřenýma). A teprve potom to všechno vypuklo. Dohodli jsme se, že svatba bude malá a bude tam pouze nejbližší rodina a přátelé. Ale bylo to úplně jinak. Nakonec nás tam bylo 150. Svatba se konala v domě jeho rodičů. Mají velký byt s ohromnou zahradou, takže jsme se tam vešli bez obtíží a i přesto tam bylo spousta místa. Obřad probíhal na zahradě, naštěstí nám svítilo sluníčko a nefoukal vítr, bylo ideální počasí. Brali jsme se 8.8. Byl to ten nejhezčí den v mém životě. Nikdy na něj nezapomenu. Svatební noc byla ta nejlepší noc, jakou jsem kdy zažila. Usnuli jsme asi až v půl šesté ráno a museli vstávat kolem deváté, takže jsme se moc nevyspali, ale bylo nám to jedno. Byli jsme svoji a to bylo to nejdůležitější.

Po prvním měsíci soužití dostal Mirek pracovní nabídku, která se neodmítá. V Americe se měl natáčet jeden dramatický film a oni měli o něj zájem. Ani jeden jsme neváhali a jeli do Washingtonu, kde se měl konat konkurz. Mirek ho zvládl na výbornou a dostal vedlejší roli, která byla pro příběh velmi důležitá. Natáčení mělo trvat 4 měsíce, takže jsme si našli byt a já posléze i práci. Hrála jsem v malém divadle činohry. Během těch 4 měsíců jsme na sebe moc času neměli, ale vždy, když se naskytl, tak jsme ho využívali do poslední vteřiny. Natáčení uteklo jako voda a Mirkovi se hrnuli další nabídky. Obou se nám v Americe líbilo a tak jsme se tam nadobro usadili. Mirek pak hrál v dalších filmech, které měli velký úspěch a on také. V životě jsem ho neviděla šťastnějšího.

V dubnu o tři roky později, co jsme se do Ameriky přistěhovali, jsem chytila angínu. Byla jsem doma sama a čekala na Mirka, až se vrátí z natáčení. Většinou končil kolem osmé a domů se vracel kolem deváté až půl desáté. Doma jsem poklidila a uvařila večeři jako obvykle. V půl desáté se mi najednou udělalo špatně a zamotala se mi hlava. Z ničeho nic jsem seděla v autě a řídila ho na dálnici. Byla tma a pršelo. Stěrače stírali, co nejrychleji mohli, ale i přesto bylo velmi špatně vidět. Byl to velmi prudký déšť. Najednou auto dostalo smyk a točilo se do kola na silnici. Z boku do mě narazilo další auto a pak byla tma.“

„Néééé“ zařvala jsem a zase jsem byla zpátky v obýváku a ležela na zemi. Co to bylo?? Vůbec jsem nechápala, co se stalo. Pomalu jsem si sedla na gauč a zhluboka dýchala. Nedokázala jsem si vysvětlit, co jsem právě viděla. Seděla jsem na gauči asi deset minut, když mi zazvonil telefon.

„Hnědá, prosím?“

„Dobrý večer, jsem David Novotný, znáte Mirka Hnědého?“ kdo jste?

„Ano, je to můj manžel. Proč? Stalo se mu něco?“ prosím, ať je v pořádku.

„Bohužel ano. Měl autonehodu. Je ve velmi kritickém stavu a právě ho převážíme do nemocnice ve Forks. “

„Panebože. Jedu za vámi.“ A zavěsila jsem. To snad není možný! Slzy mi stékaly z očí a začala jsem hysterčit. Mirek, autonehoda… ten sen!!! Že bych viděla, jak se to stalo? To není možné. No teďka nad tím nemůžu moc přemýšlet. Běžela jsem se převléci a předtím jsem si zavolala taxi. Seběhla jsem dolů a nasedla do taxíku. V nemocnici jsme byli za 15 minut. Zaplatila jsem a běžela rychle na pohotovost.

„Dobrý večer, předchýlí k vám přivezli mého manžela Hnědého, měl autonehodu.“

„Ano, ano. Právě je na operačním sále. Posaďte se prosím a počkejte na lékaře, který ho právě operuje.“

„Děkuju“ s těmito slovy jsem šla k lavičkám a sesunula jsem se na ně. Bylo to nejdelší čekání v mém životě. Za půl hodiny přišel doktor. Nevypadal moc vesele. To bude hodně špatný. Vstala jsem a šla rovnou k němu.

„Paní Hnědá??“

„Ano, jak je na tom manžel?“