Halloween ve Forks
Autorka: Soren
4.Kostýmy - závěr
„Emme?“zavolal
na mě Edward ze zdola.
„Hm?“opáčil
jsem.
„Pojď
dolů.“rozkázal mi.
„Co
chceš?“zeptal jsem se ihned, jak jsem je našel.
„Jen že už si
to můžeš setřít z tváře, a že tvůj pátý stupeň hašení zabere.“vychrlil
ze sebe a Bella ho u toho pozorovala. Asi se mě zastala.
„Díky.“kývnul
jsem mu a odešel ven. Musel jsem to všechno připravit. Objel jsem
květinářství, zlatnictví i obchod s oblečením. Nechápu, co na tom Alice
má, vždyť je to taková otrava. Ale aspoň byly růže zamluveny, řetízek
s obrovským diamantem ve tvaru srdce koupen a s ním i snubní prsten
s jemným rudým kamenem, k tomu červený sexy šaty koupeny taky. Už jsem
ji v nich viděl. Zbytek připravím zítra.
5.Party
Když jsem
se vrátil, přípravy byly v plném proudu. Edward s Jazzem se nudili dole,
což znamená, že holky jsou v koupelně a líčí se. Normálka.
„Jak dlouho
už tam jsou?“zeptal jsem se jich.
„Asi hodinu a
nechtějí mi v myšlenkách ukázat Bellu.“odpověděl mi rozmrzele Edward.
„Rose je
ještě na pátym stupni?“zeptal jsem se, i když mi odpověď byla jasná.
„Jo. Furt
zuří, ale teď se aspoň vyřádí s Alicí na Belle.“odpověděl mi Jasper.
Očividně to z ní dost cítí. Edward si povzdechl.
„Jazzi, co mi
helpnout a na večer ji zklidnit? Prosíím.“zaprosil jsem i očima.
„Uvidíme, co
se bude dát dělat.“mrknul na mě. Super, ještě to nezavrhl.
„Nechcete si
jít zahrát na válku Severu proti Jihu? Tvá uniforma se potřebuje
provětrat, Jazzi.“nevinně jsem se zeptal. Kdyby byl Jasper člověk,
brunátněl by.
„Víš, že ani
ne?“odpověděl mi Edward a mrštil po mně polštářem.
„Ha!
Polštářová bitva!“zavýskl jsem a hodil dalším polštářem po Jasperovi. Po
chvíli jsme byli všichni tři od peří a váleli jsme se po sobě na
podlaze.
„Emmette!“okřikla
mě Esme scházející po schodech s plány v rukou, které jí spadly na zem
po zásahu polštářem.
Kruci!
„To já ne,
mami. To Edward.“zkusil jsem se vymluvit.
„To ti tak
budu věřit. Okamžitě to tu ukliď! Hned!“zavelela a já měl o novou zábavu
postaráno. Kluci se mi smáli, když mě pozorovali při úklidu, jak peří
lítá tam a sem a drží se mi ve vlasech. Ale po pár minutách se mi
podařilo sebrat všechno peří, co jsme vysypali a obešel jsem sedačku.
Schválně jsem myslel na něco jiného, než chci udělat, aby to Edward
neprokouknul a vysypal jsem jim to peří na hlavu. Edward to na poslední
chvíli v mé hlavě zachytil a uhnul mi, takže všechno peří skončilo na
Jasperovi. Teď jsem se musel smát já.
„Emmette!“zakřičela
za mnou Esme.
„No jo, no
jo, vždyť uklízím.“odvětil jsem jí.
„To právě
vidím!“řekla mi naštvaně a stála nade mnou jako policajt, než jsem i to
poslední pírko nevyhodil.
„Hotovo.“usmál jsem se na ni, když jsem ho vyhodil a ona se na mě
spokojeně usmála.
„Tak to má
být.“řekla, když odcházela zpátky nahoru.
„Tak co
teď?“zeptal jsem se bratrů.
„Teď bude
módní přehlídka!“zavolala ze shora nadšeně Alice.
Usadili jsme
se na sedačku a čekali, co se bude dít. Po chvíli scházela rudá Bella.
Vypadala vážně hrozivě, jen kdyby nebyla rudá jako rajče.
„Bello, tu
krev máš mít jenom na puse, ne v obličeji.“houkl jsem na ní.
„Emmette, ani
ta jí neubírá na půvabu, ba naopak.“usmál se Edward a přitáhl si ji
k sobě.
Po pár
minutách sešla dolů Rosalie. Šaty jí neuvěřitelně slušely, měl jsem co
dělat, aby na ní taky i zůstaly. Edward se jen uchechtnul, když slyšel
mé dilema v hlavě.
„Rose,
vypadáš nádherně.“vydechl jsem.
„Jako
vždycky.“usmála se.
„Ne, dneska
jsi ještě krásnější.“vysekl jsem jí poklonu. Jen se usmála, ale sedla si
dál ode mě do křesla.
Pak sešla
dolů Alice ve svých zelených šatech, ve kterých vypadala jako lovkyně.
„Malý
lovec.“nedovolil jsem si nepoznamenat s úsměvem.
„Co je malý,
to je hezký.“usmál se na ni Jasper a políbil ji. Alice se na mě vítězně
usmála a já jen rezignoval.
„Tak kluci,
oblíkat.“zavelela nám Alice. Edwarda ihned odtáhla od Belly, Jaspera
vytáhla z gauče a na mě vrhla vražedný pohled. Dneska si jí nikdo
nedovolil odporovat. Všichni tři jsme se proto neochotně vydali nahoru
ke skříním. Nasoukal jsem se do své medvědí kůže a kluci do svých
normálních oblečků v krátkém čase dvou minut. Nechápu, co těm holkám
mohlo tak dlouho trvat.
„Ani já ne,
ale znáš Alici.“pokrčil Edward rameny nad mou myšlenkou a já zakroutil
hlavou. Sešli jsme dolů a připojili se ke svým drahým polovičkám. Rose
vzala mé vodítko a krutě se usmála. Už jen čekám, kdy vytáhne bičík.
„Fajn, na
místě vás dodělám.“usmála se Alice a vydali jsme se k autům. Po delším
rozhodováním jsme si vzali můj jeep. Rose řídila, Jasper si sednul na
sedadlo spolujezdce a Edward s Bellou a s Alicí se usadili na zadním
sedadle. Já si v kůži vylezl na korbu, kde jsem se opřel o světla.
Vyjeli jsme do Forks. Vítr mi příjemně šlehal do obličeje, ale mně to
nevadilo, bylo mi to příjemné. Tomu pocitu se jen tak něco nevyrovná,
dobře, běh a hrátky s medvědy možná, hmm, tak určitě. Dojeli jsme ke
škole, a jakmile Rose zastavila, Alice se na nás všechny vrhla. Všem
namalovala k puse červenou pramínek od krve, aby podtrhla naši podstatu.
Když nás konečně propustila, vylezli jsme z auta a rozestavěli jsme se.
Já na čtyřech s Rose jsme stáli vepředu, Edward s Bellou se postavili za
nás a voj uzavírala Alice s Jasperem.
„Jdeme!“zavelela Alice a já vyšel. Po čtyřech se blbě chodí, ale já jsem
šikovný upír a zvládám to.
Vešli jsme do
tělocvičny a všichni na nás zírali, pro změnu. Už by si mohli najít
jinou zábavu. Ale na druhou stranu bych si přál číst jejich myšlenky,
ale jen teďka.
„Cullenovi.
Dneska vypadaj obzvlášť hrozivě. I Bella. Vypadá jako jedna
z nich.“povzdechl si Mike. Edward zavrčel, asi si Mike pomyslel něco
dalšího, co se mu moc nelíbilo. Co to asi mohlo být? No jasně, pomyslel
na Bellu…
Lidi se
rozestupovali, aby nám uvolnili místo a ti nejmladší se snažili utéct co
nejdál. Hm, asi se nás fakt báli.
„Vidíš? To
měla být tvá první reakce na mě.“řekl Edward Belle.
„Vidím, ale
tehdy jste nevypadali takhle, takže jsem se nemohla bát jako oni.“usmála
se Bella. To neměla říkat. Zavrčel jsem jako medvěd, kterého jsem
koneckonců dneska hrál, a většina osazenstva nadskočila a ještě rychleji
se od nás lidi vzdalovali.
„Tebe se musí
bát každý, co Emme?“konstatovala Bella.
„Všichni si
myslí, že máme živého medvěda.“zasmál se Edward.
„Okamžitě
s tím medvědem odejděte!“zařval na nás vystrašený ředitel.
„S jakým
medvědem?“zeptala se sladce má Rose. Lehce jsem zavrčel, když jsem viděl
reakci ředitele. Vím, že po Rose musí slintat každý chlap, ale tenhle
budižkničemu by fakt nemusel.
„S tímhle
medvědem!“zařval znovu a ukázal na mě. Co mu zpřerážet tu jeho ruku?
Škoda, že by ostatní potom neskákali radostí tak jako já.
„Ale pane
řediteli, to není pravý medvěd.“řekl mu Edward smířlivým hlasem.
„A co to tedy
je?“zavrčel. Měl by se víc snažit, to vrčení mu moc nejde, možná bych mu
měl dát lekce vrčení. Edward měl co dělat, aby nevyprskl smíchy nad mými
myšlenkami.
„Spíš kdo. Je
to náš bratr Emmett.“usmála se zářivě Alice.
„Emmette,
jestli jste to vy, sundejte si tu masku, ať vás vidím.“rozkázal mi.
Zavrčel jsem, ředitel nadskočil leknutím smíšeným se strachem a chtěl
pokračovat v obviňování. Já se neočekávaně postavil vzpřímeně a sundal
jsem si medvědí hlavu. Vykoukl jsem z pod ní a nevinně se usmál.
„Dobrý večer,
pane řediteli.“pozdravil jsem slušně a sledoval jsem jeho reakci.
Vystrašený obličej nahradil obličej naštvaný a po zapůsobení Jaspera ho
nahradil klidnější výraz. Škoda, mohl jsem si vyzkoušet, jaké to je být
po škole. Edward už znovu držel pevně semknuté rty v lince, aby
nevybuchl smíchy, nevinně jsem na něj mrkl.
„Snad jsem
vás nevylekal, trošku jsem se vžil do role.“nevinný úsměv mě neopustil,
když jsem pokrčil rameny.
„Máte velmi
dobrou masku. S tím vrčením jste opravdu vypadal jako medvěd. Mladší
žáci si dokonce stěžovali, že tu pobíhá medvěd. Pokračujte
v zábavě.“řekl a odkráčel si to někam jinam. Škoda, že má představa o
zábavě je trošku jiná než ta jeho. Takovej pravej grizzly by se mu tady
asi fakt nelíbil.
„Obávám se,
že to by se mu tady opravdu nelíbilo.“usmál se Edward nad tou myšlenkou.
Škoda…
Nasadil jsem
si zpátky masku a poklonil se před Rose.
„Smím požádat
o tanec, krásná upírko?“ Chtěl jsem sice říct panno, ale za to by mě
spíš zabila. Edward se snažil opět nesmát a radši žádal o tanec Bellu.
Alice s Jasperem už tancovali a Edward na parket táhnul Bellu.
„S medvědem
jsem ještě netančila, musím to vyzkoušet.“usmála se a já ji táhl na
parket. „I když si to s pravým budu muset vyzkoušet jindy.“
„Jestli
chceš, budu stejně zuřivý, ale to pak doufám, že máš něco na
převlečení.“usmál jsem se nad tou představou.
„Myslím, že
to nechám na později.“ušklíbla se a já se zas musel krotit.
Parket byl
celý náš. Nikdo se nám nemohl rovnat a ani nechtěl. Každý z nás si
vychutnával přítomnost toho druhého s naší přirozeností, jež byla všem
na očích. Večer pomalu plynul, když odbila na hodinách půlnoc.
„Doba, kdy
mrtví vycházejí z hrobů.“zasmál jsem se ďábelským smíchem.
„Tak ty si
tam jdi zas zalízt, mrtvolo.“sjela mě Alice a plácla si s Rose a i s Bellou.
To se proti mně spikly všechny?
„Tak já jdu,
ale beru si s sebou svou oběť!“křikl jsem a přehoupl si Rose přes
rameno.
„Okamžitě mě
pusť na zem!“odříkala mi každé slovo zřetelně.
Chtěl jsem se
dát na útěk, když si na pódiu odkašlal ředitel, na odpověď jsem zavrčel,
až pár lidí znovu nadskočilo. To se mi líbí, Rose se mi na rameni
vzpouzela, mlátila, kopala a syčela. Byla fakt roztomilá. Položil jsem
ji na zem a doufal jsem, že ji Jasper zklidní. Věnovala mi vražedný
pohled a dusila v sobě vztek.
„Já nejsem
Jane.“řekla mi po chvíli.
„No a? Já
nejsem King kong nebo Alec, ale Méďa Béďa.“mrkl jsem na ni a všichni
okolo se začali smát.