Halloween ve Forks

Autorka: Soren

3.Souboj a následky

Emmetův pohled:

   Konečně! Souboj je tady! Musim ho sundat jako první, protože chci pomstu za ty grizzlíky a výhra je taky lákavá. Celý den a noc mi bude sloužit. Pomsta bude sladká! Co by asi tak musel dělat, když vyhraju já? Hmm, tak třeba zatancovat břišní tanec, vyházet si půlku cd, co nemam rád, namalovat se jako Alice a jít obtěžovat Jaspera, rozladit si svůj klavír, oblíct si růžovou košili i kalhoty, zahrát nějakou scénku z Drákuly a ještě líp – proměnit Bellu při ní v upíra!

   Sešel jsem dolů, kde už postávali ostatní i se zívající Bellou. Tvářila se vyrovnaně, takže jí to řekl. Škoda, mohla být větší sranda…

„Klídek Emme, nedám ti to vítězství zadarmo. A kroť ty představy ohledně výhry.“řekl mi sebejistě Edward, ale slyšel jsem, jak potlačuje vztek za ten poslední nápad.

„Počítej s nimi. Já si svou pomstu za ty grizzlíky vychutnám.“

„Já si tě taky vychutnám.“odvětil mi, když přišel Carlisle.

„Souboj může začít. Pravidla znáte.“prohlásil, my oba jsme souhlasně přikývli a vydali se na kolbiště. Všichni se okolo něj rozmístili, aby nás mohli hlídat, jako bychom to potřebovali. My přece nepodvádíme! Tedy já ne, Edward s tím čtením myšlenek jo! Políbili jsme své drahé polovičky, sebrali pistole a každý vyrazil z opačného konce kolbiště do jeho středu.

   Rychle jsem se zorientoval. Vyskočil jsem na strom a ihned jsem ucítil Edwardovu vůni, byl pár set metrů přímo přede mnou. Skočil jsem na další, aniž by se strom hnul, ale nečekal jsem na něm narafičenou past. Strom byl lehce nařízlý, takže se pod mou váhou nebezpečně naklonil a praskl. Já spadl na zem a Edward to všechno určitě slyšel, ten slyšel i mé myšlenky, pacholek. Vydal se ke mně, slyšel jsem ho, proto jsem se rychle zvedl a rozeběhl se mu naproti. Už jsem ho viděl, vystřelil jsem, ale zasáhl jsem strom. Červená barva se o něj rozprskla do všech stran jako rajče. Zaklel jsem, teď byl na řadě on. A věděl to moc dobře, protože vystřelil. Uhnul jsem mu, ale barva mě i tak zasáhla. Červená se mi rozprskla na rukávu košile a dopadla i na mramorovou kůži. To není smrtelný zranění, super, mám ještě naději. Vyskočil jsem na strom, abych měl lepší palebnou pozici a hledal svůj cíl. Chtěl jsem vystřelit, když vtom tam nebyl. Utekl kousek dál a smál se na mě. Rozeběhl jsem se za ním, když jsem spadl do díry. To si ze mě dělaj srandu, že mi sem nastražili díru a já do ní musel spadnout. Hm, očividně to sranda není, ale je to realita. Ihned jsem z ní vyskočil a schytal ránu modrou barvou do břicha. To už asi smrtelný bylo, ale co zkusim to ještě i já. Jen srabi se vzdávaj a to já nejsem. Vylezl jsem znovu na strom a zamířil, tentokrát jsem svůj cíl nespustil z očí vystřelil. Modrá barva se rozprskla na jeho kamenném břichu. JO! Zásah! Ale teď nám oběma zbývá poslední náboj, žlutá barva bude rozhodující. Usmáli jsme se na sebe a dali se do běhu, tentokrát jsem pronásledoval já jeho. Běžel hodně rychle, ale já se nevzdával a běžel jsem za ním. Snažil se mi zmizet z dohledu, ale já se ho držel jako klíště. Vyskočil na strom, otočil se za letu a vystřelil. Nečekal jsem to a nestihl jsem tak rychle zareagovat, ale pokusil jsem se uhnout. Zasáhl mě, přímo do rozkroku, ten byl právě pokryt žlutou barvou. To si ze mě dělá srandu, ne? Vykastrovat mě? Sice jen jako, ale i tak to přehnal!

„Edwarde!“zavrčel jsem na něj, když se začal kousek ode mě smát. Zaměřil jsem ho a vystřelil. Žlutá se mu rozprskla po ruce, jak o kousek uhnul.

„Game over, brácha.“prohlásil s úšklebkem, jak se snažil nesmát.

Vyběhli jsme z kolbiště a postavili se před Carlislea. Všichni se mi začali smát, když viděli moje zranění. Carlisle si nás oba prohlížel a jen stěží držel vážnou tvář, ale po chvíli vynesl verdikt. „Emmett zemřel, přežil a vyhrál Edward.“

Alice s Bellou se na Edwarda zuřivě vrhly a objaly ho s gratulacemi. Bella ho vášnivě políbila a Alice se na mě pohrdlivě zašklebila.

„Emmettku, jak ti je, když už nejsi býk, ale jsi vůl?“prohodila Alice posměšně a všichni se začali znovu smát.

„Jenom podle kalhot.“mrkl jsem na Rosalii. Ta se ke mně konečně dostala a věnovala mi polibek jako cenu útěchy.

„Tak teda brácha gratuluju, ale tu kastraci sis mohl odpustit.“podali jsme si ruku a vydali se zpět do domu. Ten mi to všechno dneska vrátí i s úroky. Škoda, že je dneska ta party, snad mi tam nenakáže nejít.

„Neboj, půjdeš tam.“mrkl na mě.

„Jo? Fajn, díky! Co takhle jít na lov lidí? Potřebuju rudý oči, abych vypadal hrozivě.“zasmál jsem se děsivě, až se Bella otřásla. Jo! Jsem dobrej!

„Ehm, Emme, asi bych se měla klidit, co?“podotkla Bella.

„Jé, ty jseš vlastně člověk, nebudu muset hledat. Díky Bells!“usmál jsem se ještě nadšeněji.

„Emme, to stačí. Pojď se mnou nahoru.“řekl mi můj dnešní pán. Následoval jsem ho a Bella šla za námi. Zastavili jsme se u pokoje Alice, kde taky už ona stála.

„Tak Emme. Jako můj první příkaz ti ukládám se omluvit Alici.“oznámil mi. Krucinál!

Povzdechl jsem si. „Omlouvám se ti za to, co jsem ti řekl. Mrzí mě to.“řekl jsem jí kajícně. Tyhle tóny za ta léta perfektně ovládám.

„Přijímám omluvu.“řekla mi a objala mě. Když mě pustila, podíval jsem se na Edwarda a čekal, co bude dál.

„Tak Emmettku, uděláme si přípravu na večer. Vymysleli jsme ti kostým.“řekl mi. Zajiskřilo se mi v očích. Alice odběhla zpátky k sobě do pokoje a vrátila se s obrovským vakem. Jediným tahem ruky ho rozepnula a vytáhla z něj medvědí kůži. Ihned mi to došlo, co ze mě chtěj udělat, to by došlo i degenovi.

„To ne! Já chci být upír!“namítl jsem.

„Ne. Budeš naší obětí, medvídek, kterého máš tak sám rád. To je totiž můj další rozkaz.“řekl mi klidně Edward s úsměvem.

„Dej to sem.“vzal jsem si to a natáhl si kůži na sebe. To museli být ti dva, který mi tuhle vyfouknul. Jak milé…

„Sluší ti to. Vypadáš vážně jako medvěd.“trylkovala Alice a Bella vedle ní s úsměvem přikyvovala.

„Ha ha. Počkejte na Apríla. Budu se vám mstít i s úroky.“zavyhrožoval jsem jim.

„Už se bojím.“odsekla mi sarkasticky Alice.

„Měla bys.“mrkl jsem na ni. Svlíknul jsem si to a zašklebil se. „Ty medvědy jste mi mohli nechat a ne mi je sebrat před nosem.“posteskl jsem si.

„Bys je rozcupoval. Edward je čistotnější.“podotkla Alice.

„Náhodou bych se snažil.“

„Kecy, bráško.“odvětila mi Alice.

„Fajn, no… Jste fakt rodina.“řekl jsem zasmušile.

„Ta nejlepší.“dodala k tomu Bella a Alice s Edwardem se zářivě usmáli. Já se naopak zamračil.

„My mělo bejt jasný, že zrovna ty je v tomhle budeš podporovat.“sykl jsem na ni.

„Mělo, ale asi nebylo, jak je vidno.“oplatila mi s úsměvem.