Halloween ve Forks

Autorka: Soren

Poznámka: Má druhá povídka. Tato část je z pohledu Emmetta.

Doufám, že se bude líbit. :)

1.LOV

    „Konečně pátek, už mě nebavilo být na těláku průměrnou nickou jako lidi. Vždyť to je urážka sportu!“pokusil jsem se o vážný tón mého hlasu, protože jsem to i vážně myslel, ale Edward s Bellou mi to zkazili. Bella vyprskla smíchy, Edward mi zas viděl do hlavy, takže mě prokoukl hned a má vážnost byla ta tam.

„Emme, já jsem ráda, že si hraješ s ostatníma na nás obyčejné lidi, ale zkus si to někdy na mém místě.“řekla Bella a chtěla pokračovat, když jsem jí do toho skočil se svou poznámkou.

„Děkuju pěkně, ale nechci. Nemam zájem se cucat tady s Edwardem.“ Jakmile jsem to řekl, tak jsme se s Edwardem oba zatvářili znechuceně, protože jsem si to i představil.

„To jsem ani nechtěla, to si vychutnam ráda sama. Měla jsem na mysli svou nešikovnost, ta někdy hraničí s postižením.“dořekla Bella se smíchem v očích.

„Ty jseš už i tak postižená dost, když trávíš čas s naším bručounem dobrovolně.“dodal jsem ještě jedovatě a přistál jsem už na zemi. No to mu trvalo…

„Alice nebude asi moc nadšená, že jsi mi ušpinil oblečení.“vysmál jsem se mu do očí, když jsem vstával.

„Ta s tím počítala, doma ti vnutí něco čistého a snad i růžového.“vrátil mi to s úšklebkem.

V zápětí se k nám Alice přihnala, zpražila mě pohledem a otočila se k ostatním. Tedy, to se mě hluboce dotklo.

„Teda Alice, já si myslel, že zpražíš jeho, když mě shodil na zem, a ne mě. Cítím se být uražen.“ozval jsem se.

„Nezájem, koledoval sis a už mě nepřerušuj.“řekla mi a já se ublíženě přitiskl k Rose. Špinavou rukou jsem jí udělal šmouhu na nose. Jak jí jen slušela, byla ještě roztomilejší než v tom kostýmku zajíčka, co si oblíkla loni na moje narozeniny. K mé lítosti si ji rychle setřela a mně věnovala nahněvaný pohled. Chtěl jsem jí k tomu něco říct, když promluvila Alice. Někdy by ten Prcek mohl mít lepší načasování.

„Nevím, zda jste si toho všimli.“řekla, ale když viděla pohledy kolem sebe, dodala. „Dobře, tak vím, že jste si toho nevšimli, ale zítra večer bude ve škole Halloweenská party.“ Bella zasténala, když si uvědomila, co chce navrhnout, ale já byl nadšený. Vyblbnu se na kostýmu a ještě vyděsim lidi. Co víc si přát? Dobře, víc si můžu přát ještě noc s Rose, ale to bude snad můj bonus i tak.

„Mám nápad i na kostýmy. Co kdybychom šli sami za sebe? A Bella se může připravit na svou budoucí roli hrou a přeháněním.“vítězoslavně se usmála. Jako reakci na její slova, Edward naštvaně zavrčel.

„Ale no tak, bráško, smiř se s tím, že patří do rodiny a jednou to bude i se vším všudy.“řekl jsem mu klidně a Jasper s Alicí měli co dělat, aby ho udrželi, než se na mě vrhne. Jasper vyslal vlnu klidu a Edward se trochu uklidnil, ale stále ho pro jistotu drželi.

„Bello, věř mi, bude se ti to líbit a hroziví upíři budou vždy kolem tebe.“řekla jí prosebně Alice, když viděla její obličej.

„Jo! Já budu nejhrozivější a nehnu se od tebe ani na chvíli. Slibuju!“prohlásil jsem, a kdyby to bylo možné, byla by bělejší než já. Musel jsem se pousmát.

„Jeho si nevšímej, jeho vývojový růst chování se zadrhl v pěti letech.“snažila se to zachránit Alice.

„Nemůžeš mi říct rovnou, jak to bude?“rezignovala Bella. Alice zavýskla a všem bylo jasné, že je rozhodnuto.

„Neboj, budu s tebou. A taky budu Emmetta krotit.“zašeptal Edward Belle, když ho pustili.

„Já se tak snadno nedám.“odvětil jsem mu a začal jsem uvažovat, co budu vyvádět. Na tento Halloween Forks jen tak nezapomene.

    Přijeli jsme domů a všichni si šli po svých. Zalezl jsem si s Rose k nám do pokoje a užíval jsem si s ní příjemné chvilky, když nám zaklepala na dveře Alice s jiskřičkami v očích.

„Co chceš, Prcku?“zeptal jsem se jí, když jsem ji viděl ve dveřích. Ani nepočkala na pozvání! Já sice taky normálně nečekám, ale ona není já!

„Neříkej mi Prcku, Obludo.“odvětila mi nakvašeně. Jo, oslovení Prcku nesnáší, to vim moooc dobře. „Chtěla jsem ti říct o tvém kostýmu, ale jak to tak vidím, tak ho změním na něco jiného. Spíš z tebe udělám oběť a ne toho hrozivého upíra, když jsi stejně jen ubohou kreaturou.“prohlásila.

„Já jsem ubohá kreatura? Tshe! Aspoň nemám halušky.“prohlásil jsem suverénně. V tom momentě Alice začala prskat, jak byla rozčílená. Rose se na mě káravě podívala a vlepila mi výchovný pohlavek. Pak Alice nasupeně odešla, asi mi šla plánovat pomstu. Ale tohle jí za chvíli přejde, koneckonců má co na práci. Ale musel jsem se pousmát, když jsem si uvědomil, že se třásla úplně stejně jako štěňata z La Push.

Otočil jsem se zpátky k Rose. „Tak kdepak jsme to skončili, než nás Prcek vyrušil?“

„Nevím, kde ty…“řekla mi laškovně. „Ale já u módní přehlídky.“dořekla a zapnula si televizi.

„Ale no tak lásko! Já byl nažhaveném!“zaprotestoval jsem.

„Byl, jsi a budeš. Tak co? A tohle dávají jen jednou.“

„Tedy lásko...“došla mi slova. Přehlídka byla nudná jako vždycky, nebyl to baseballový zápas nebo rugby, proto jsem se radši vydal dolů. Tam byla Alice s Bellou a Jasper s Edwardem. Když mě viděla Alice, zpražila mě pohledem a otočila se raději zpět k Belle. Mí bráškové se na ty dvě dívali s láskou, ale oba byli očividně znudění. Toho jsem musel využít.

„Nechcete jít na lov? Cestou si můžem zahrát na partyzány.“pousmál jsem se nadšeně.

„Ani ne.“odpověděl mi Jasper a stále se díval na Alici.

„Mně se taky nikam moc nechce.“řekl Edward upírající pohled zas na Bellu.

„Lásko, měl bys jít. Sám jsi ráno o tom mluvil, že by sis potřeboval zajít na pumu.“ozvala se Bella tónem, jakoby mluvila o kafi.

„Ještě to vydržím. Nechci tě tu nechat beze mě.“řekl jí tiše, ale i tak ho všichni slyšeli.

„Jen jdi, Edwarde. Dám na ni pozor.“mrkla na něj Alice. To mi nějak nesedí. Po tom, co jsem jí řekl, ho chce vypakovat zrovna se mnou? Musim si dát bacha.

„Tak pojď, Edí.“vytáhl jsem ho na nohy a táhl ho ven. Protestoval, že nedal ani hubana Belle, ale ta mu ho poslala vzduchem a sledovala, jak ho táhnu na lov.

    „Pusu ti poslala, ty jsi jí jistě přijal a teď už laskavě pojď.“trhnul jsem jím a vydali jsme se do lesa. Zavětřil jsem.

Od severu se linula kořeněná vůně dvou medvědů. Jako střela jsem se k nim vydal a nevšímal si Edwarda. Doběhl jsem k nim a na jednoho se vrhl. Dráždil jsem ho, nedokázal jsem si pomoct. Vyskočil jsem mu na záda, chtěl mě shodit, ale nešlo mu to. Musel jsem se smát, zastínil jsem mu oči, takže neviděl a byl ještě víc rozzuřený, chodil po mýtině sem a tam, tam a sem a snažil se ještě víc mě dostat dolů. Jelikož ani nevěděl, kam jde, narazil jednou do stromu a burácivě zařval, až se z toho stromu rozlétlo ptactvo do dáli. Slezl jsem mu ze zad a postavil se mu čelem, v tu chvíli jsem si vzpomněl na ten osudný den, kdy jsem svůj zápas s medvědem téměř prohrál nebýt Rosalie.

Nevšímal jsem si v tu chvíli ničeho, ani stojícího Edwarda vedle mě nad mrtvolou druhého medvěda. Vzpomínky mě rozlítily ještě víc, chtěl jsem to už ukončit, skočil jsem na medvěda a chtěl se mu zakousnout do krku. Jenže jsem skočil do prázdna. Rozhlédl jsem se, abych ho našel a skončil to s ním, když jsem ho uviděl a neubránil jsem se zavrčení. Edward stál pár metrů ode mě a vysával mého medvídka! MÉHO!

„Hej! Ten byl můj!“zavrčel jsem znovu.

„Správně. Byl.“podotkl. „Stejně jsi neměl podle všeho moc velkou žízeň, když ses zapomněl ve hře.“

„Já si rád hraju a nezdržuj. Jdu si najít dalšího.“sykl jsem a naštvaně jsem si to namířil pryč od Edwarda. Příště pudu sám, ani jsme si nehráli na partyzány. Taková křivda se na mně dopustila. Zavětřil jsem radši znovu a vydal se na nový lov.