Edwardova družka

Autorka: Tracy.Hale

2.

Odtáhl jsem její obličej od svého. Blond kadeře se jí líně sesunuly za ramena a tvář se jí usídlila v nejistý úšklebek.

"Co to děláš?" vykoktal jsem zmateně svou otázku.

Edwarde Cullene, neštvi mě... My dva opravdu patříme k sobě, odpověděla mi svými myšlenkami. Napadlo mě, že moc tlačí na pilu. Je zvyklá, že jí všichni padají k nohám? Ona je pro mě ale jen sestra. Polibek nepolibek.

"Dej mi chvíli," zašeptal jsem nakonec a odešel z místnosti. Koutkem oka jsem ji viděl stát stále na stejném místě, její myšlenky ubíhaly neurčitými směry. Chtěl jsem odejít z domu, ale po cestě mě zastavil Carlisle. Pomyslel jsem si, že chce reagovat na to co se právě odehrálo mezi mnou a Rose, ovšem to nebyla pravda. Chtěl mluvit o něčem jiném.

"Říkal jsi mi, že chceš taky studovat medicínu..." začal a pozorně sledoval mou reakci, snažil jsem se nečíst mu myšlenky a soustředit se na to, co mu říct. Nakonec jsem jen přikývl.

"Zítra sem přijde žena, která tě zasvětí, abys nemusel studiemi ztrácet čas. Potom se můžeš přihlásit jen do posledního semestru, abys chodil na praxe." Ten nápad se mi líbil. Nerad bych riskoval mezi vonícími lidmi identitu mou a mé rodiny.

"To je skvělé. Naučí mě vše?" zajímal jsem se.

"Ano. Všechnu teorii. Jsem moc rád, že ses rozhodl ke studiu medicíny. Můžeš mi někdy pomáhat," usmál se na mě Carlisle a potom mě jemně poklepal po rameni.

"Jistě," přitakal jsem poslušně a díval se, jak odchází nahoru do své pracovny. Potom jsem vyklouzl ven a zamířil do lesa. Sice jsem byl před chvílí na lovu, ale alespoň nebudu mít zítra žízeň. Ta žena je totiž člověk, jak jsem vyčetl z Carlisleovy mysli.

* * *

Seděl jsem v obývacím pokoji a čekal, až má učitelka medicíny přijde. Carlisle se posadil naproti mně a přemýšlel, zda vše bude v pořádku.

"Ví, kdo jsme?" zeptal jsem se ho. Samozřejmě že ne. Budeme muset být hodně opatrní... Je to milá žena, má nejlepší doporučení... Studovala na prestižních školách.

"Kolik jí je let?" zněla má další otázka.

Je starší než já. To stačilo - takže jí je více než třiadvacet. Budu pro ni jen malý student, který se chce učit medicínu. Konečně jsem ucítil vůni člověka a Rose ze svého pokoje ironicky zvolala: "Oběd je tady!"

Jen jsem zakoulel očima a následoval Carlislea ke dveřím. Konečně se ozvalo zaklepání, ale kolem ní bylo prázdno - neslyšel jsem její myšlenky. Otevřely se dveře a já ji spatřil. Byla mladá. Hodně mladší, než jsem si představoval. A vzápětí se za ní objevila starší žena. Co to má znamenat? Nechápal jsem absolutně nic.

"Vítám vás, pojďte dál," šířil Carlisle úsměvy na všechny strany. Obě vešly dovnitř a rozhlédly se kolem sebe.

"Máte krásný dům," podotkla ta starší. Došlo mi, že je její matka. Byly si podobné, ale vrásky je dělily.

"Děkujeme. Posaďte se. Má žena za chvíli dorazí, aby se s vámi taky mohla přivítat. A dcera taky," zvýšil Carlisle hlas a zvedl hlavu ke schodišti, aby Rosalie nic neuniklo. Tiše jsem se uchichtl s četl její rozzlobené myšlenky. Všichni jsme se posadili a mladší dívka jen hleděla stále do země. Styděla se? Nedokázal jsem číst její mysl. Ale její matky ano - kolem ní prázdno nebylo.

"Jsem Carlisle a to je můj syn Edward," prohlásil zdvořile a hlavou ke mně kývl. Oběma ženám jsem věnoval úsměvný pohled a dívka se začervenala, když se střetla s mýma očima.

"Jsem nadšená, že jste si vybrali mou spolupráci. Jmenuju se Renée a tohle je má dcera Bella. Už jsem vám vysvětlila, proč je tady také," usmála se žena na Carlisle a on přikývl. Tiše jsem zavrčel - mně nikdo nic nevysvětlil. A ta dívka, Bella, moc hezky voní. Klid, Edwarde..., vysílal ke mně Carlisle své myšlenky.

Vtom jsem uslyšel scházet dolů Rose. Vzápětí se zvonkovým hlasem ozvala: "Vy musíte být Renée! A Bella! Vítám vás, já jsem Rosalie."

Renée se trochu přikrčila. Její myšlenky byly snadno čitelné, jak jinak. Může být někdo tak krásný? Oni všichni jsou takoví... A jak ví, kdo jsem a kdo je má dcera? Ano, Rosalie by si měla dávat pozor na odposlouchávání. Budu jí to muset později připomenout.

"Těší nás," špitla Renée nakonec a nervózně pohlédla na svou dceru, která nikomu z nás nevěnovala sebemenší pozornost.

"Kdy začneme s učením?" zeptal jsem se nakonec, abych prolomil ledy a vrátil se k důvodu, proč tady jsme.

"Hned?" otázal se Carlisle a má nová učitelka horlivě přikývla. Vstal jsem a čekal, že mě bude následovat. Ovšem nenásledovala mě jen ona - i její dcera Bella.