Cítila jsem naději
Autorka: Tracy.Hale
13. KAPITOLA - Nápad nehyne
jako splněné přání
Ozvalo
se klepání. Skvěle načasované. Utíkala jsem ke dveřím a otevřela je. Za
nimi stál Edward.
"Tak
jsem tady," usmál se na mě. Šťastně jsem ho objala a zavedla ho na
sedačku. Už za chvíli by měl přijít Rob. Dala jsem si menší úkol -
Edwarda a Roba seznámit. Snad se to povede. Další zaklepání. Konečně už
přišel i Rob. Políbili jsme se a já ho zavedla k Edwardovi. Na tohle
jsem se nejvíce těšila - totiž na Robův výraz. Na chvíli zkameněl a jen
se s otevřenými ústy díval na sedačku, kde Edward seděl.
"To
není možné... přesně odpovídáš popisu Stephenie..." koktal Rob a nevěděl
co s rukama. Edward vstal a přišel k němu.
Potom
mu energicky potřásl rukou: "Taky tě rád poznávám."
Potom
jsme se všichni tři posadili a já koukala z jednoho na druhého.
"Takže
je to pravda? Ty jsi opravdu skutečný Edward?" Edward vedle mě zuřivě
přikývl a zasmál se. Tohle byla opravdu idylka. Herec se seznámil s
osobou, kterou hrál ve filmu.
"Škoda
že jsem tě nepotkal před natáčením... mohl bys mi pomoct," uchechtl se
Rob a chytil mě za ruku. Zasmála jsem se tomu a pustila televizi. Ti dva
si mezitím, co jsem hledala dobrý pořad, povídali o všem možném.
Edwardova rodina sice byla zásadně proti, aby se o jejich tajemství
dozvěděl někdo další, ale nakonec povolila - a zapřísahala se, že Rob je
poslední člověk, který se o tajemství dozvěděl. Edward odešel kolem
půlnoci a já s Robem jsme zůstali u mně doma.
"Jeho
jsi nikdy nemilovala?" zeptal se mě, zrovna když jsem se vrátila z
koupelny.
Skočila
jsem na postel vedle něj a pro sebe se usmála. "Tebe jsem potkala dříve.
On je sice skutečný, ale potřebuje najít svou Bellu - ne mě."
Viděla
jsem, jak se jeho duhovky zúžily. Chvíli nic neříkal. Vypadalo to, že si
pro sebe pobrukuje nějaký song a potom zašeptal: "Myslím, že už ji
našel. V tobě."
Po
zádech mi přeběhl mráz. Tím si nejsem tak jistá. Já a Edward jsme byli
vždy jen nejlepší přátelé. I když - Bella přece taky milovala Jacoba a
neuvědomila si to, až když bylo pozdě... To ale není můj případ. Nejsem
totiž Bella.
"Edward
říkal, že chce znovu studovat," změnil Rob téma, když jsem dlouho nijak
nereagovala. Chytila jsem se toho.
"Jo,
slyšela jsem... je to dobrý nápad. Konečně se zase dostane mezi lidi...
Jde na vysokou?" zeptala jsem se ho, protože tohle mi jaksi unikalo.
"Hm,
přesně tak. Chce studovat medicínu jako jeho otec. Prý v St. Louis. Až
příliš to vše odpovídá knize, že?" zakřenil se.
"Je to
hodně podobné," přikývla jsem.
Chvíli
jsme se dívali na televizi a oba zřejmě přemýšleli o něčem jiném. Edward
se na vysoké určitě ihned stane oblíbeným studentem - všechny holky po
něm poletí. Třeba taky najde svou Bellu. Moc ráda bych poznala i ji. To
ale není možné - ona je vymyšlená jako Jasper, Alice, Rosalie, Emmett a
ostatní.
"Nechtěla jsi vždy být chirurg? Jednou jsi o tom mluvila," promluvil Rob
zničehonic.
"Jo,
chtěla jsem dělat všechny ty operace... viděla jsem to v televizi,"
přiznala jsem.
Zamrkal
a posadil se: "Co chodit na vysokou s Edwardem? Můžu taky. Výšku
udělanou nemám." Chvíli jsem nad tím přemýšlela. Samozřejmě se mi ten
nápad líbil - až moc. Bylo by to skvělé. Úžasné. Ale taky komplikované.
Co naše kariéry? A St. Louis? Proboha, od New Yorku je to celkem
dálka... Missouri.
"To tam
chceš bydlet?" napadlo mě.
Přikývl
a stále se usmíval. "Pokud nás tam všechny vezmou... tak dobře..." Rob
mě políbil a prohlásil, že bude zábava na pár let zase studovat a
přerušit kariéru. Snad má pravdu.
* * *
Jako
zázrakem nás všechny tři přijali na stejný obor. Bylo to až těžce k
uvěření. Nevím, jestli to vůbec zvládneme. Přece jen Roberta a Maybe zná
skoro celý svět - jak budou studenti na škole reagovat? Edward si
ostříhal vlasy na krátko. Mrzelo mě to, protože mu už nikdy nedorostou.
Ale chápu ho - nechce někde potkat bláznivou fanynku, která rychle uvěří
knihám. Změnil také styl oblékání. Vlastně se změnil k nepoznání. Teď už
by nikdo nemohl říct, že je skutečný Edward. Já s Robem jsme se nijak
nemaskovali. Budeme tím, kým jsme.
Přišel
den odjezdu a já se rozhodla ještě naposledy navštívit Jareda. Je možné,
že od té doby kdy mě zavezl za Robem, jsem ho neviděla? Neměla jsem ani
šanci mu poděkovat. Změnil si telefonní číslo, takže jsem se mu neměla
jak dovolat. Adresu má naštěstí pořád stejnou.
"Kdopak
to ke mně zabloudil?" přivítal mě u dveří se širokým úsměvem. Objala
jsem ho a vešla dovnitř. Neušlo mi, že jeho byt trochu změkl. Ženská
ruka? Podívala jsem se na něj s otazníky v očích. Vtom se vedle mě
objevila vysoká blondýna, tipovala bych ji na nějakou slavnou
topmodelku, ale její tvář mi vůbec nic neříkala. Zato ona mě asi znala -
a divoce mě objala. Šlehla jsem za jejími zády po Jaredovi nechápajícím
pohledem.
"Maybe,
to je má přítelkyně Nice." Nice - umělecký pseudonym...? Jen jsem se na
ni usmála a přešla k věci. "Chtěla jsem se rozloučit... odjíždím do St.
Louis studovat." Jared se zadusil vlastními slinami.
"C-cože?" koktal zděšeně a potom se rozesmál.
"Už to
tak je. Já, Rob a Ed-kamarád," ušklíbla jsem se.
"No wow.
Gratuluju k novému začátku... tvého konce! Přece se nechceš už navždy
vzdát své kariéry? Jsi megasuperstar... nechápu to. Zničíš si život!
Měla bys toho bláznovství nechat," vrtěl nepřítomně hlavou Jared a Nice
přikyvovala, jakoby toho věděla tolik co já. Jsem si jistá, že má v
hlavě ale totální chaos.
"Tak...
sbohem, Jarede. A díky," řekla jsem upřímně. Je možné, že po mně tak
hnusně vyjel? Místo aby se se mnou rozloučil, mi vše vyčítá... Je mi z
toho do breku. On byl člověk, na kterém mi nejvíce záleželo. Odkopl mě a
teď se mnou jedná takhle. Potom jsem se jen na Nice usmála a práskla za
sebou dveřmi. Venku mě čekal Rob. Padla jsem mu do náruče a neudržela
slzy.
"Co je,
May?" šeptal mi do vlasů. Vše jsem mu mezi vzlyky převyprávěla a potom
nastoupila do auta.
"Kašli
na něj. Čeká nás lepší život. Uvidíš," přesvědčoval mě při řízení. Já mu
v tu chvíli věřila. S Robem a Edwardem po boku to bude vždy lepší život.