Byla to žádost o ruku?

Autorka: Polly

Zastavil se, když se mu sněhová koule rozprskla o tvář. Překvapeně zamrkal a pak se zlověstně pomalu otočil k ní.

Uchichtla se jeho výhrůžnému výrazu. Edward se s přimhouřenýma očima přibližoval. Nepokoušela se před ním utéct. Jen zvedla ruce před sebe v obranném gestu, které jí samozřejmě nebylo vůbec nic platné, jakmile na ni zaútočil.

Skočil na ni a stáhl ji k zemi. Přistála měkce ve sněhové závěji a on ji uvěznil pod sebou. Skláněl se nad ní a s úsměvem jí zavrčel do tváře: „Neměla by sis takhle zahrávat s nebezpečnou šelmou!“ A než stačila protestovat, přitiskl jí zápěstí nad hlavou do sněhu, přidržel si je jednou rukou a do dlaně druhé ruky nabral hrst sněhu.

„Ne! Prosím!“ škemrala se smíchem. Edward přidržel sněhovou hroudu nad jejím obličejem a chvíli se pobaveně usmíval jejímu výrazu, když očekávala krutou pomstu.

Pak sevřel prsty a lehce její tvář poprášil sněhovými vločkami. Spokojeně se usmíval, když sledoval, jak překvapeně zamrkala řasami ozdobenými tou jiskřivou nádherou. Neodolal, sklonil se k ní a něžně slíbával jednotlivé vločky z jejího obličeje.

Najednou se Edward zarazil a zamračil se. Pak povytáhl obočí a naposledy ji políbil. „Omluvíš mě na chvíli, lásko? Musím se teď věnovat svým bratrům. Ale slibuji, že to nebude trvat příliš dlouho.“

Sotva to dořekl, někdo s ním prudce smýkl. Edward mrštně vyskočil na nohy a pustil se do boje se svými dvěma brášky, kteří jej zákeřně napadli a využili svou přesilu k tomu, aby jej trošku potrápili.

Všichni tři se chechtali, zatímco se ti dva snažili dostat Edwarda na lopatky. Bránil se a šikovně unikal před jejich rukama. Ale pak se rozhodl bitvu ukončit a dovolil jim dostat se mu na tělo.

Emmett s Jasperem jej s hurónským smíchem povalili do sněhu, pevně ho přimáčkli pod svými těly a pak ho tak dlouho mučili, dokud se nevzdal a nenechal se od nich přinutit prozradit, co že to Alice s Rosalií plánují za překvapení.

Teprve pak jej pustili, spokojeně si spolu plácli a odklusali k domu, aby si počíhali na holky.

Edward se vyhrabal ze závěje, vyplivl zbytky sněhu, kterým ho jeho bratři nakrmili a s úsměvem se vrátil k ní.

„Jsi v pořádku?“ prohlížela si jej starostlivě. „Jistě,“ usmíval se bezstarostně a sklonil hlavu, aby mu mohla setřást sníh z vlasů.

„A nebudou se Alice s Rosalií zlobit, že jsi prozradil jejich tajemství?“ „Nebudou,“ potřásl Edward hlavou.

Pak přivřel oči a po chvíli se pobaveně zachechtal. „Kluci je zrovna přepadli vzadu za domem. Za chvíli to z nich dostanou. Jen nevím, jestli to jako první vzdá Rosalie, která se bojí, že si při rvačce s Emmettem ve sněhu zničí šaty, nebo Alice….“

Bella k němu vzhlédla. „Co Alice?“ Edward pozvedl obočí a s potutelným úsměvem dořekl větu: „Alice, která už plánuje, jak se Jasperovi pomstí – nahoře v pokoji.“

Bella se začervenala. „Aha.“ Edward se usmíval nad jejími rozpaky. Přitáhl si ji k sobě a políbil ji. „Ne, že bych spěchal zbavit tě života, ale na tohle se vážně těším.“

„Na co?“ nechápala Bella. „Na to, až tě budu moci také krutě mučit!“ škádlil ji.

Bella se zamračila. „Ty mě stejně klidně mučíš i teď. To jenom já musím čekat, abych tě mohla taky trošku potrápit!“ Edward se zasmál, popadl ji do náruče a roztočil se s ní. „Slibuji, že se od tebe nechám ochotně týrat třeba každičký den celou věčnost!“

Pak se zastavil, vážně jí pohlédl do očí a zašeptal: „Bello, lásko, chceš zůstat se mnou, abys mě mohla trápit, kdykoliv tě napadne?“ Bella se naoko odmítavě zašklebila: „To nechci.“

Chvíli se bavila pohledem na jeho zaskočený výraz a pak se na něj usmála: „Chci s tebou zůstat navěky, abych tě mohla chránit před každým, kdo by tě chtěl trápit!“  Edwardovi se úlevou rozjasnila tvář.

„Bello!“ zasténal. „A to sis stěžovala, že mě nemůžeš trápit!“

KONEC