News

Edward Cullen

The Cullens

Bella Swan

Friends

Werewolfs

Vampires

Stephenie Meyer

Forum

 

 

 

 

 

Zatím, co jsi spala.. - 9. část

 

 

V okolí městečka Forks

Tři obrovské vlčí siluety se neslyšně pohybovaly mezi stromy. Následovaly stopu, která se jako vlákno pavučiny vinula lesem. Ten pach byl intenzivně nepříjemný, ale vlkodlaci se to snažili nevnímat. Byli již blízko svého cíle. Vůně byla čím dál víc pronikavá.. Větřili ve vzduchu a jejich oči těkaly po okolí..

 

 

Spěchali jsme. Rosalie běžela a nervózně nasávala vzduch. Byla neklidná. To, co se dneska stalo Emmettovi jí vystrašilo, ale i naštvalo zároveň.. Slyšel jsem její myšlenky. Vyčítala sama sobě, že byl Emmett napaden. Měla být s ním a ochránit ho.. Chtěla pomstu a její srdce divoce tlouklo strachem o svojí životní lásku..

Hledali jsme stopu, že je na blízku nějaké zvíře, ale jakoby se všechna zvěř vytratila.. Možná svými instinkty pocítila nebezpečí, které se vznášelo ve vzduchu, nebo prostě jsme jenom dneska neměli štěstí.. Nevím.

"Kde jsou všechna zvířata?!!" zaskřípěla Rosalie nervózně zubama.

"Neboj se Rose. Určitě na nějaké brzo narazíme.. Jsme nervózní, proto se nám zdá, že to hledání trvá příliš dlouho.." snažil jsem se jí uklidnit.

Konečně se k nám po větru dostala stopa. Srna.. Rosalie vystřelila jako raketa a hnala se za tím pachem. V mé hlavě se však rozsvítilo varovné světýlko. Něco nebylo v pořádku. Nevěděl jsem zatím co, ale vyděsilo mě to.

Rychle jsem následoval svoji sestru. Chtěl jsem ji zastavit a varovat, ale strach o Emmetta jí dával netušenou sílu, která ji popoháněla kupředu. Měl jsem co dělat, abych ji dohonil..

Zahlédl jsem srnu. Pásla se na malém palouku. Ničeho si nevšímala. Rosalie byla rychlejší než myšlenka. Vrhla se na ni a jediným pohybem jí zlomila vaz. Srna si ani nestihla uvědomit, co se stalo. Odešla bezbolestně.

Rose si jí přehodila přes rameno a chystala se otočit na patě a vydat se zpátky domů. Na kraji palouku se mihly tři stíny.

"Ne.." uteklo mi z úst a měl jsem pocit, jako bych prožíval situaci, kterou už jsem jednou zažil...

 

 

Ve Forks, v domě Cullenů

"Rosalie je v nebezpečí!!!!" křičel Emmett a snažil se vyrvat z Carlisleova pevného sevření. "Carlisle, pusť mě!!! Musím jí jít na pomoc!!!"

Carlisle šokovaně sledoval Emmettovo šílenství. Takhle vyděšeného a celého bez sebe ho ještě neviděl.

"Uklidni se Emmette!!! Nikam nepůjdeš! Jsi zraněný a nemáš žádnou sílu. To z tebe mluví ta ztráta krve.. Rosalie je s Edwardem. Za chvíli dorazí. Uvidíš.."

"NE!!!" ohradil se Emmett a nehodlal se jen tak vzdát. "Ona i Edward jsou v nebezpečí!! Okamžitě jim musíme jít na pomoc!!" V Emmettových očích byl takový děs a beznaděj, že Carlisle nevěděl, co dělat. Střelil pohledem na Esme a v jeho očích byla otázka. Esme vypadala ztrápeně. Bylo vidět, že je vyděšená z Emmettova představení a její obličej prozrazoval, že mu věří..

Carlisle se otočil zpátky na Emmetta: "Dobře. Půjdeme s Esme za Rosalií a Edwardem, ale ty mi tady slíbíš, že budeš ležet a neprovedeš nějakou hloupost!! Pokud Rose a Edwardovi opravdu hrozí nějaké nebezpečí, ty bys mu nezabránil. Jen by sis ještě víc ublížil.. Můžu ti věřit, že nic nepodnikneš a počkáš až to vyřídíme??"

"Já musím jít s vámi Carlisle.. Esme, prosím, řekni Carlisleovi, že musím jít s vámi.." žadonil Emmett.

"Ne!" musíš zůstat tady. Slib mi to!!" štěkl naštvaně na svého syna Carlisle.

Emmett vypadal, že na místě exploduje nervozitou. Potom však rezignoval. Šlo o Rosaliin život: "Dobře, zůstanu tady.."

Carlisle se na něho podezíravě podíval. Vypadalo to, že opravdu vzdal svůj boj.

"Jdeme." zavelel Carlisle na Esme a zmizeli hlavním vchodem venku...

 

 

 

Ty tři stíny se vyřítily z lesa a mířili přímo na Rosalii. Jakoby se všechno zpomalilo. Viděl jsem každý i bezvýznamný detail té příšerné scény..

Vítr čechral Rosalii vlasy. Otočila se čelem k útočníkům a v jejím obličeji se objevila panika. Pustila na zem mrtvé srnčí tělo a postavila se do obranné pozice. Tráva se jemně vlnila, jak na ní dopadaly vlčí tlapy. Oči zabijáků sledovaly bez zamrkání svou oběť. Rosalie se na mě rychle podívala.. Jakoby se se mnou loučila. Potom se obrátila zpátky a zuřivě zavrčela. První vlk skočil a pokusil se Rose povalit. Se vší silou ho odhodila na druhou stranu palouku. Vlčí tělo narazilo do kmene stromu. Dunivě to zapraštělo a strom se sklátil k zemi. Zaútočil druhý vlk..

Skočil jsem mu do cesty. Takže místo Rosaliina krku se zahryzl do mé paže. Vykřikl jsem, jak mě ta bolest překvapila. Již několik desítek let jsem nepocítil co je to bolest. O to víc jsem jí vnímal nyní. Vlk chňapal zuby po mé ruce a snažil se mi dosáhnout na krk. Mlátil jsem ho druhou zdravou rukou a snažil jsem ho ze sebe setřást. Rosalie mezitím bojovala se třetím vlkem.. Krev stříkala všude okolo. Zahlédl jsem, jak se vlkovi podařilo Rosalii seknout do obličeje. Na tváři se jí objevila nepěkná rána. Zuřivě se ohnala zuby. Vlk bolestně zaskučel...

 

 

 

Na záchranné misi

Carlisle s Esme běželi po Edwardově a Rosaliině stopě. Emmett neměl žádné zvláštní schopnosti. Přesto čím víc se blížili ke svým dětem, tím více cítili, že měl Emmett pravdu a něco se opravdu stalo..

Z lesa se ozvalo tříštění dřeva a divoké vrčení. Esme se vystrašeně podívala na svého muže a oba přidali na rychlosti...

 

 

 

Bojovali jsme jako lvi a přesto jsem měl pocit, že je to marné. Ti vlci byli tak silní a byli v přesile..

Uslyšel jsem v hlavě myšlenky plné obav. Do žil mi to vlilo novou naději.

"Esme!! Carlisle!!! Jsme tady!!" zakřičel jsem, jak nejhlasitěji to šlo.

Z lesa se vynořily dvě známé postavy. Přišli nám na pomoc. Vhrhli se na vlky a snažili se je z nás dostat. Dařilo se to jen z poloviny. Dokázal jsem s pomocí Esme zneškodnit jednoho vlka, ale Rosalie s Carlislem měli problémy. Útočili na ně dva vlci zároveň.

"My se nechceme s vámi prát!!!" křičel na ně nepříčetně Carlisle. "Pojďme se domluvit.. My neubližujeme lidem. Nejsme hrozba, kterou musíte zneškodnit!!"

Jakoby mluvil do kamene. Vlci nereagovali. Bojovali dál. Carlisle se však nevzdával.

"Já vím, že je to pro vás strašná situace. Nevíte, co se s vámi děje, ale my vám ani vašim lidem neublížíme... To přísahám!!"

Zase nic. Ti dva pořád bojovali, ale pak se něco stalo.. Ten vlk, kterého jsem držel, sebou zazmítal a proměnil se zpátky v člověka. S vážnou tváří se díval na bojující.

"Quile, Levi! Nechejte je! Ustupte!" zavelel.

Vlkodlaci napřed nereagovali. Rvali se dál. Jejich vůdce musel své příkazy dvakrát zopakovat, než poslechli a opatrně ustoupili. Jejich vlčí těla se také proměnila zpátky do lidské podoby.

Uvolnil jsem svůj stisk a propustil mluvčího. Postavil se a podíval se na ostražitě Carlislea.

"My bychom neměli vyjednávat, ale něco mi říká, že mluvíš pravdu.. Jste zabijáci! Viděli jsme tu dívku.." ukázal Ephraim na Rosalii. Rose seděla a držela si krvácející ránu na své tváři.

"Zabila.. Jste nebezpeční pro naše lidi.."

"Ne nejsme." odpověděl Carlisle a jeho hlas zněl klidně. "Ano zabíjíme. Jsme upíři, kteří se musí živit čerstvou krví, ale zabíjíme pouze zvířata. Lidé jsou v bezpečí.."

Epraim potřásl hlavou. Srovnával si v hlavě, co právě slyšel: "Možná mluvíte pravdu, ale nemůžete mi dát žádnou záruku.. Jsme to, co jsme, abychom ochránili naše území.."

Carlisle kývl: "Ano. Naprosto vám rozumím, ale mohli bychom uzavřít dohodu.."

Ephraima jeho návrh zaujal: "Dohodu? A čeho by se týkala?"

"Vy nás necháte žít tady ve Forks. Nebudeme na sebe útočit a zachováme navzájem naše tajemství.. A my na oplátku slíbíme, že už nikdy nepřekročíme hranice vašeho území.."

Ephraim chvíli uvažoval. Sledoval své dva kamarády. Potom se jeho pohled vrátil ke Carlisleovi.

"Tím myslíte, že uzavřeme příměří? Vy necháte nás a naše lidi na pokoji a my neprozradíme, že nejste lidé... Dobře, ale chci ještě jednu podmínku.." řekl Ephraim.

"Dobře. Jakou?" zeptal se Carlisle.

Ephraim se mu podíval hluboce do očí: "Toto příměří bude platit neomezeně dlouho. Budeme naše tajemství chránit a přenášet z generace na generaci. ALE!" zvedl varovně prst. "Jestli někdy kousnete člověka, toto příměří přestane platit a bude to znamenat válku, která skončí až bude jeden z nás totálně vyhlazen.."

"Souhlasíme." odpověděl Carlisle a rozhodl tak o naší budoucnosti.

Tehdy jsem byl rád. Neobával jsem se, že bychom někdy dohodu porušili, ale pletl jsem se.....

 

Konec 9. části     

 

 
 

Hudba

Galerie

Top Videa

Videa

My Fiction

Fanfiction

Výzva

Kontakt

Other Webs